Oldřich Kulhánek

Oldřich Kulhánek

Grafik, malíř a ilustrátor

Životopis
 

* 26. 2. 1940 v Praze
† 28. 1. 2013

Narodil jsem se 26. 2. 1940 v Praze. Svá výtvarná studia jsem začal na Výtvarné škole v Praze, kde jsem v roce 1958 maturoval. Od roku 1958 jsem studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Karla Svolinského.

1964

Učednická léta strávená v jeho škole byla základem mé umělecké kariéry. V roce 1964 jsem ukončil studia diplomní prací, ilustracemi knihy veršů Vladimíra Holana Sen. Vytvořil jsem šest barevných litografií vytištěných ve školní dílně tiskařem Václavem Vejvodou. Součástí mé diplomní práce byl také cyklus koláží k Morgensternovým Šibeničním písním.

1965-67

V letech 1965-1967 jsem vytvořil první řadu kreseb a cyklus pěti litografických kamenorytin. Od roku 1967 jsem se ve své tvorbě věnoval čárovému leptu. Tato perioda trvala více jak dvacet let. V té době jsem se začal zúčastňovat kolektivních výstav. V roce 1968 jsem měl spolu s Janem Krejčím první samostatnou výstavu v Galerii mladých v Praze.

1971

V březnu 1971 jsem byl zatčen StB a obviněn, že jsem svými grafickými listy z let 1968-1971 hanobil představitele komunistických zemí (čímž byla míněna tvář Stalina v některých mých grafických listech) a tím jsem se dopustil i pobuřování atd. Případ, tak jako mnoho jiných, byl vyfabrikován agenty Státní bezpečnosti. V mé kauze, zvané Kulhánek a spol. číslo 3T 80/72 (spol. proto, že stejně postižen byl i můj kolega a přítel, akademický malíř Jan Krejčí), se jednalo o jeden z prvních případů komunistické genocidy ducha po roce 1968. Po měsíčním věznění jsem byl propuštěn a po celé dva roky každých čtrnáct dnů vyslýchán. Tato kafkovská situace občana K. trvala do konce roku 1972. Přestože rozhodnutím prezidenta byly paragrafy, za které jsme byli žalováni, amnestovány, konalo se 5. 7. 1973 líčení u Obvodního soudu pro Prahu 10. V této nehorázné frašce hodné Haškova Dobrého vojáka Švejka na lavici obžalovaných "usedlo" mých 11 grafických listů (Make up, Hurá, I vy naplňte míru otců svých, Pokušení, Bude stále těžší vyváznout, Svátek neviňátek, Andělíčku, můj strážníčku, Záda, Super, Akt a Apokalyptický sen) a kolegových devět grafik. Oba jsme statovali jako svědkové obžaloby. Grafiky byly odsouzeny soudcem Petrem Stutzigem k likvidaci. Indiskrecí jednoho z přísedících tohoto tribunálu jsem se později dozvěděl, že naše odsouzené grafiky byly ušetřeny likvidace, čímž se rozumělo upálení. Páni soudci si je rozebrali, tedy ukradli. Tehdy jsem pochopil, že životní situace, byť tragická, nikdy nepostrádá špetku humoru, pravda, většinou velice černého. Sedmdesátá léta jsou v mé tvorbě ve znamení totálního zákazu výstav, zákazu spolupráce s nakladatelstvími, zákazu publicity.

Ve své tvorbě jsem však pokračoval a nemínil hrát roli persony non grata. Ilegálními cestami se má díla dostávala do svobodného světa. Kupříkladu v roce 1971 jsem se zúčastnil svým grafickým listem Hommage á Albrecht Dürer výstavy v Norimberku, pořádané k 500. výročí narození A. Dürera, mé dílo bylo vystaveno pod pseudonymem Ulrich Böhm. Tato epizoda patří k těm kurióznějším. Díky řadě přátel z Holandska, Belgie, Německa, Rakouska, USA, Francie, jsem i v období Temna neztrácel kontakt s výtvarnou scénou Evropy. Pocítil jsem co je solidarita intelektuálů. V té době nikdo neznal pozdější vládní a polovládní výbory a podvýbory pro pomoc těm či oněm. V mém případě to bylo souručenství slušných, obyčejných lidí. Leo van Maris, univerzitní učitel z Leydenu, Ank Loen, profesorka lycea, Luc Sanders z Belgie, Helmut Wilhelm z Aachem, Anna Boonstra, galeristka z Utrechtu, Armin Alfermann ze Solingenu, Jens Erich Schumann z Berlína, Jana Claverie z Paříže, Jacques a Ann Baruch, galeristé z Chicaga, Johan de Muynck z Belgie, Chris Verhayen z Antverp, Jacques Ludovicy, Rudolf Broulim, Walter Humplstötter ze St.Pölten, Boby de Gendt z Belgie, dr.Norbert Hillebrandt, dr. Werner Daniel, dr. Arnold Hausweiler, PhDr. Ivana von den Driesch a řada dalších.

1973

V roce 1973 jsem vytvořil lept Adam a Eva, uzavírající kapitolu mých raných děl. V témže roce vznikl cyklus Malá anatomie dr. S., pět leptů s tematikou vzdáleně připomínající "anatomické tabule" - Oko, Ucho, Ústa, Ruka - v kombinaci surových scén mučení. Cyklus grafik byl věnován "nehynoucí památce" komunistického zločince MUDr. Sommera, který byl českou odrůdou nacistického MUDr. Mengeleho. V první půli 70. let jsem vytvořil cyklus tužkových kreseb kombinovaných s frotáží magazínových reprodukcí, nazvaný Ruzyňské kresby. Celá kolekce byla ilegálně vyvezena do Francie a zakoupena do sbírek Centre Georges Pompidou v Paříži.

1974-79

V letech 1974-1979 jsem vytvořil šest větších leptů na téma Situace. Narativní obsah mých dřívějších leptů mizí a kompozice je postavena víceméně na zástupném symbolu. V druhé půli 70.let jsem se začal soustavněji zabývat kresbou. Kresby tohoto období korespondují svým obsahem se Situacemi. V roce 1978 jsem vytvořil cyklus pěti leptů nazvaný Bestiarium. Téma, které mě pronásledovalo již od doby mého věznění. V ruzyňské věznici jsem vytvořil kresbu Návrat ztraceného syna, kterou se mi podařilo propašovat ven.

1980

Rok 1980 v mnoha aspektech otevírá či určuje mou další uměleckou dráhu. Končí etapa leptů. V tomto roce jsem vytvořil velké litografie Interiér I.-IV. Tři z nich vznikly v dílně tiskaře Rudolfa Broulima na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Měl jsem tu vzácnou příležitost poznat nestora českých, řekl bych evropských litografů, pana Oldřicha Eiselta. Po dva roky předával své zkušenosti, svá tiskařská tajemství, vnímavému člověku Rudolfu Broulimovi. Určující událostí roku 1980 byla výstava, respektive soukromé sympozium Terezín 80, které se konalo v létě tohoto roku. Terezínské kresby vznikly počátkem 80. let. Byl jsem členem skupiny umělců, inspirovaných myšlenkou Jiřího Sozanského, konfrontovat svá díla, reflektující dobu, ve které žijeme, s hrůznou realitou nacistického vězení.

80. léta

Počátkem 80. let jsem dostal příležitost ilustrovat první knihu. Díky osobní statečnosti mých kolegů, redaktorů v nakladatelstvích, kteří navzdory oficiálnímu zákazu mně umožnili ilustrovat řadu krásných knih, zejména ruských klasiků. V roce 1982 jsem vytvořil perokresby na faustovské téma Pokušení. Mé kresby byly doprovodem ke studiu o Faustovi dr. Jindřicha Pokorného (vydala MF, Praha 1982). Kniha získala Stříbrnou cenu v soutěži knih na faustovské téma (IBBA, Lipsko, 1982). Jako pikantnost oné doby může posloužit fakt, že Zlatou cenu získal jakýsi východoněmecký blábol o Friedrichu Engelsovi... Faust-Nefaust. V letech 1982-1985 jsem vytvořil dva cykly litografických listů. První - inspirovaný lidskou tváří (10 grafik), druhý - věnovaný lidské ruce (devět grafik).

V této době začíná má spolupráce s tiskařem Tomášem Svobodou, v jehož dílně jsem vytiskl většinu svých litografií. Od roku 1982 tisknu též v dílně Rudolfa Broulima ve Zwijndrechtu, v Belgii. Lepty jsem z počátku 70.let tiskl sám, pak jsem tiskl v dílnách Pavla a Milana Dřímalových. V dnešní době spolupracuji s Vladimírem Bujárkem. V druhé půli 80.let vznikly grafické listy inspirované dílem George Orwella, který jako jediný ve světové literatuře uměleckými prostředky vystihl samu podstatu komunofašistické idiocie dvacátého století. V letech 1985-1991 jsem vytvořil obě Klauniády, Velkou žranici, Úspěšné prase, Studii portrétu a Kdo je kdo.

90. léta

Léta 90. začínají Velkým třeskem 1989. "Objevil jsem Ameriku", praví jeden český idiom. V roce 1990 jsem poprvé navštívil USA při příležitosti Lithographic Workshop v Los Angeles. Od té doby jsem Státy navštívil vícekrát. V létě 1991 jsem vedl seminář o kresbě v Atlantic Center for the Arts, New Smyrne Beach. V roce 1995 jsem hostoval na University of Houston-Clear Lake v Texasu. V té době vznikly mé listy How are you?, The biggest one, Nevidět, neslyšet, nemluvit nebo Search of identity a další. V letech 1992 až 1993 jsem pracoval na návrzích nových českých bankovek. V roce 1993 jsem vytvořil osm grafických listů Funny money. V závěru onoho roku vznikl soubor kreseb, inspirovaný románem Franze Kafky - Proces. Kresby jsem vytvořil v ateliéru v Antverpách, které se staly mým domovem. V průběhu 90.let jsem nakreslil řadu kreseb inspirovaných sportem. Zaujaly mě fotografické záběry z cíle běžeckého závodu. Viděl jsem tváře lidí, kteří jsou na dně svých sil. V mém pohledu je dnešní vrcholový sport vzdálen helénskému ideálu, stal se symbolem násilí a brutality.

1994

Během roku 1994 jsem vytvořil cyklus litografií Ecce homo, celkem sedm listů. V témže roce vznikly kresby pro knihu Člověk (vydala MF, Praha 1994). Tato kniha vychází uprostřed poslední dekády tohoto tisíciletí, mým výtvarným objektem stále zůstává člověk... Život v kruhu, spirále či v kotrmelcích...