Výstava
Zpět | Home

Adolf Born 75'

Vyprávění Adolfa Borna o cestování, ženách, snech, zvířatech, bajkách a jemu blízkých osobnostech vzniklo v roce 2005 při příležitosti Mistrových 75. narozenin ve studiu MAT, připravil a zrežíroval Petr Kraus, za kamerou byl Martin Šec, střihal Honza Mattlach, produkovala Karin Novozámská.

Máte-li občas podezření, že ten neodbytný protiva čas letí čím dál rychleji, pak v případě výtvarníka, k jehož červnovému jubileu uspořádalo ArtForum retrospektivní výstavu, to platí zcela určitě.

Jistě, grafik, kterými nás Adolf Born v posledních letech bavil, bylo bezpočet, ale že by během té chvíle uteklo celých deset let co slavil neuvěřitelné sedmdesátiny, se nějak uvěřit nechce. Jakou rychlostí asi musely uběhnout samotnému oslavenci při jeho pověstné tvůrčí aktivitě...

Virtuální retrospektiva se soustřeďuje na uplynulá dvě desetiletí, v nichž cesty umění svedly dohromady Adolfa Borna s ArtForem. Každý rok zastupuje dvojice litografií, které jsou ukázkou Bornova nejoblíbenějšího pole působnosti, kde dává lehce zavádějící lekce z historie, zeměpisu či biologie. Svůj specifický humor sice plně rozvíjí ve volné tvorbě, ale neváhá i do seriozních ilustrací propašovat určitou dávku bizarnosti.

Je všeobecně známé, že nejvíce si námětově zgustne na mentalitě jižních a východních národů, zvlášť turecké nebo řecké, kterou v grafikách vykresluje stejně barvitě jako Gerald Durrell v knížkách o své rodině a jiné zvířeně.

Bornově jemné ironii neunikly ani význačné osobnosti českých i světových dějin, které s jistou dávkou poťouchlosti zachycuje v situacích, o nichž se jim ani nesnilo a na odborné suchary jdou při pohledu na ně mrákoty. Prokazuje tím ovšem spisovatelům, buditelům a otcům národa nejlepší službu, neboť se jim dostane báječného polidštění, které jim historici a pedagogové ve vší důstojnosti dávno odebrali, aby z nich zbyla jen nezáživná učební látka, kterou znudění žáčci přežvykují během výuky.

I tady se znovu nabízí podoba s Durrellem, kterého se co by neposedného studentíka jeho domácí učitel snažil navnadit k vnímaní učiva smyšlenými historkami. A tak, jako si malý Gerry spojoval bitvu u Trafalgaru s neexistující sbírkou ptačích vajíček admirála Nelsona, obdobně je tomu, když se Adolf Born jmenuje do pozice stínového vyučujícího, třeba s Janem Nerudou vyžadujícím imunitu v harému, lyžařem Karlem Havlíčkem Borovským či vůbec nejlépe s výprask uštědřujícím Janem Ámosem Komenským. Ostatně na učení není nikdy pozdě, tak co si naše velikány nezapamatovat trochu jinak. Přes všechnu nadsázku mohou být v obráceném slova smyslu tyto veselé litografie i učební pomůckou, budete-li hledat právě rozdíly mezi realitou a autorem předestřenou fikcí.

Co však Adolf Born ve svých grafikách důsledně dodržuje, jsou odpovídající dobové a místopisné reálie: oděvy, architektura, rostlinstvo, i když k nim přimíchá notně imaginace a pošle tam napříč časem na návštěvu postavy z jiné doby.

A proto bavme se, poučme se a hlavně popřejme Adolfu Bornovi do dalších tvořivých let nekonečný zdroj nápadů, lehkou ruku a především hodně zdraví!

Zuzana Ottová
červen 2010

1. HLAVNÍ TŘÍDA V METHONI, 1991, litografie

Není náměstíčko, jako náměstíčko. Kočka nese kočku, tedy pannu Heliosu, fenka ví svoje a pták na stráži u babky přemítá o nelehkém životu, když nikdo nenasype zrno. Chlapi koštují kafíčko a v kafíčku kořalinka, aby jim svět zrůžověl. Holič pomrkává k frájovi na mašině, zrovna takovou chtěl koupit, ale poslední měsíc nebyli zákazníci. Náměstíčko čeká na turisty, aby utratili majlant. Štěstí bude!

2. POZDRAV LUCASI CRANACHOVI, 1991, litografie

Ono se vám řekne lehce - krása! A co ona vlastně ta krása je? Víte to? Každý má svou a tu si opatruje. Někdo je na okatý a macatý, druhý na hubený a vysoký a třetí na menší s dlouhýma vlasama. To máte modelky a královny krásy a přitom můžete mít doma krasavici a nevíte o tom. Krásný je všechno, co má duši - tihle dva mají duši velikou. Vy to nevidíte? Pak je s vámi těžký mluvit o kráse, ignorante!

3. PŘÍJEMNÁ SPOLEČNOST, 1992, litografie

Jelo by se jelo, jenom není čím. Doprava bývá obtížná v každým čase. V horským sedle nemůžete čekat kočár s klusáky, že ano, můžete čekat oslí spřežení a modlit se, aby spřežení nekočíroval osel. Paninka otrávená a sluha Boží, je-li sluha Boží, nesrší optimismem. Do kláštera dálava - a zvířata čekají na linku od minulé neděle a jsou v pohodě. Jak to přijde, že jsou v klidu? No přece proto, že nejsou lidi.

4. SETKÁNÍ SE SULTÁNEM SELIMEM III., 1992, litografie

Vidíte, říká se, že bulvár je nezničitelný a kam došel v cizině, ač maskován za turisty? Paní redaktorka Kecalová možná skončí v harému, pokud rozhoduje váha, a pan redaktor Tlučhuba, nu, eunuchů je v posledních letech trvalý nedostatek, přijde na řadu. Kamera nepomůže. Filmování se v Orientu jaksi nenosí. Ono se tam tak dlouho chodí se džbánem pro vodu, až voda vyschne.

5. NÁMLUVY PODLE BREHMA, 1993, litografie

Ryba ani rak, žena ani hlemýžď, nebo je ta žena pomalá a k nepoužití zvláště v kuchyni, chlapík se zobanem k závisti, a pozor, žádný maškarní ples, ale země, kde zítra znamená předevčírem. Takže pokud jste ještě nenaplánovali dovolenou s leteckou společností, co neumí proletět mraky kouře ze sopky na Islandu, navštivte cestovní kancelář Ráj turismu a kupte si týden za pakatel - milión euro.

6. CESTA DO 21. STOLETÍ, 1993, lept

Kdo zaváhá, nejede! Cestovní kanceláře nabízejí neobyčejnou jízdu v last minute! Pozor, vojsko a děti polovic z polovice, autem za hubičku, vlakem na vlastní nebezpečí a letadlem jakbysmet! Chystáte se? Dobře děláte. V žaludku pavelblouda uvidíte pyramidy a velbloudy, fantazii se meze nekladou, k dostání poslední kousky v ateliéru AB. Cena neomezena!




7. NOE, 1994, litografie

Pán je kleine Noe, do loďky nabral vytříbenou společnost. Bytosti mu jsou vděčné, jenže paryba se pokouší bárku nahlodat a poslat plavce na dno oceánu - a bude slavná. Něco podobného mořští obyvatelé neviděli. Všimněte si, laskavě, že muž, kapitán loďky, má pěkně zastřižený chlebník - chlebník jsou vousy, pokud snad nevíte. Nedaleko plavidla ztroskotal parník. Proč?



8. PŘÍJEZD STARÉHO APATYKÁŘE, 1994, litografie

Doktor vyrazil za pacientem v počasí, kam byste psa nevyhnali. Veze láhev spiritusu a láhev kapek proti kašli, spiritus pro sebe a kapky nevyléčitelnému kuřákovi, to už krákorají tetky vrány na potkání - jedna sedí na mule vepředu, určuje správný směr a druhá pozdvihuje žíně, aby se neurousaly v mokré trávě. Kam se hrabe sanitka, přátelé - spiritus nevozí a nadělá moc hluku. Pokrok není všechno!

9. PODROBNÁ MAPA, 1995, litografie

Svět je divadlo a my herci a diváci! Nic není, jako bejvávalo, nejlépe se to ví v hospodách u oroseného moku. Na vině je internet. Klikneš a víš! K čemu škola, k čemu cestování - nemusíš vypalovat cédéčka, stačí kliknout a posloucháš. A teď se bytosti milá rozhodni, chceš-li kráčet mílovými kroky do budoucna anebo se vrátit ke starým dobrým mapám a pobejt v klidu v závětří civilizace?

10. DEŠTÍK NA PELOPONÉSU, 1995, litografie

Slyšeli jste už někdy určitě zaručené zprávy, že kdesi a kdysi pršely z nebe žáby anebo padaly trakaře. Ne? Tak vězte, že neprší jen žáby a trakaře. Sedíte si na kafíčku, že, sotva stačíte otevřít deštník a hele - na zem padají svatí otcové jeden za druhým. Nebýt malíře, vážení, nic bychom o té události nevěděli. Takhle víme najisto, že na Krétě nebo v Řecku prší s nebe sluhové Boží - a je to krása k podivení.

11. PROJÍŽĎKA CÍSAŘE RUDOLFA ZLATOU ULIČKOU, 1996, litografie

Možná se budete divit, ale on i císař Rudolf jezdil na bicyklu. Pro zdraví musí udělat něco i potentát, což je svatá pravda. Ve zlatý uličce bývalo volno a chasa živená k účelu bádání, například: co by bylo, kdyby nebylo tlení, nesměla vycházet. Jen lékař s životabudičem přihlížel. A nechyběla ani hraběnka Stradová - sama by jezdila, nemít strach z výšky kostitřasu. Lidé říkávali: starej se nám zbláznil, to si zase užijeme, až si namele!


12. PŘÍRŮSTEK DO HARÉMU, 1996, litografie

Tak už ji lízli, kožený kabát prodali, na trh se vydali a nabízejí prvotřídní evropskou krasavici za dva arabský koně a pět velbloudů. Že byste nedali ani zlámanou grešli? Vy rozumíte kráse, vy jo! Hleďte, ti dva fešáci už něco viděli a mají pevný ceny. Mají radost, jen pes se tváří nespokojeně, že by obava z poloprázdné misky? Prodán bude s krasavicí a kdo bude žádanější? Hádejte!

13. VERNISÁŽ, 1997, litografie

Fronty se tvořily vždy a všude, kam vstoupili lidé. Jiná fronta je na lístky na koncert pop hvězdy, na fotbal nebo na hokej, ale v podstatě je to vlastně šumafuk. Oni koumáci vytvořili třeba frontu umělou, jo, lidičky se stavěli za sebe, jak husy, a po chvíli se teprve ptali, na co se stojí. A kdysi stávali frontu i zvířata, ještě v dobách, kdy nebývaly k dostání granule a psí a kočičí konzervy. Co je tohle za frontu? Nevím, ale je vyvedená.

14. SETKÁNÍ V AFRICE, 1997, litografie

Tohle je prekérní situace! Dva cestovatelé, Sýkora a Kos, se potkají v Africe a netuší, že většinu předmětů do holické sbírky odvezl kolega Holub. Sýkora má štěstí, svoje nechal vykopat a najal domorodce k přepravě - Kos jenom zírá, že zase přišel pozdě. Vloni ho předběhl Pěnkava a předloni Vrána. Být cestovatelem a objevitelem je těžké, kam vkročí noha dobrodruha, tam už není tajemství. A tajemství bývají pěkná, ne?

15. HOLANDŠTÍ CYKLISTÉ, 1998, litografie

Po pláži se na kole jezdí báječně. Pan a paní si vyrazili před obědem na krátkou projížďku. Jí moc sluší pták na hlavě a pánovi pěstěný knír. Moře klidné, vlnky stříbrné s pěnou jak na pivu a ryby si poletují, jsou lítací, no, a diví se, že letos nejsou pláže plné, kampak lidičky vyrazili za sluncem? Dřepí doma u bazénů z Baumaxu! Jen jedna nenažraná ryba prokousne galusku a ventilek ji zaskočí v krku - a tak je náhle lítací a pískací.

16. ŘECKÁ OSLÍ SERENÁDA, 1998, litografie

Země snů! U stolu umí jíst každý, no, většina. V zemi úsměvů a radosti sedí u stolku pán s oslem a dávají si panáka, čili drtínka, čili hafánka a na střeše závidí koza chlapíkovi láhev kořalky nebo snad mlíka? Manželka provází manžela - drží se jak klíště oháňky oslíka a na kouzelném stromě vysedává mužský s úsměvem vševěda a jeho osel vypadá, jako by spásal koku a byl v rauši. Země snů vás očekává. Odlet zítra. Rogala s sebou!

17. ŘECKÁ ŠPIÓNKA NAD TURECKOU PEVNOSTÍ, 1999, litografie

Čemu se divíte, neviděli jste pouštět manželku místo draka? Draka pouští i děcka, na tom není nic divného, že? No a co je divného na pouštění manželky - lítá moc hezky, akorát potřebuje pevnější provaz, dost větru, takový menší orkánek, vyhodíte ji nad zem, táhnete, běžíte, nebo veslujete a dostanete ji do patřičné výšky a teď se musíte rozhodnout: nechám si ji, nebo ji pustím k vodě? A dejte pozor, co řeknete!

18. KARA MUSTAFA NAD VÍDNÍ, 1999, lept

Už zase letí! Evropani nemohli konkurovat Asii ani Orientu... no, nemohli, už zase prý nějak nemohou, všechno se opakuje, nic nového pod sluncem. Mušketýr na vycházce s madam Méranovou předstírá, že tenhle koberec podobný krapet ptáku Moudrosti vídá denně na stráži. Nebylo by nic snazšího než letokoberec sestřelit, jenže co s pasažéry a lidskými právy? Každé létání má svůj konec a konce nebývají pokaždé šťastné, to se ví!



19. PŘÍJEZD KARLA HAVLÍČKA BOROVSKÉHO DO BRIXENU, 2000, litografie

Pan Karel Havlíček Borovský, známý machr na ženský! Není vyhnanství jako vyhnanství. V hotelu Elefant výborně vařili, kolem kopečky s hebkou travičkou, lyžovat se dalo dlouhé měsíce a... a z Vídně mu údajně posílal kdosi výborné doutníky, ty z domova už nechtěl. Můžete se mít i jako prase v žitě, domov je domov. Stejskání je bolestivý, kdo nepoznal neuvěří - pak vám je ukradená i husa se zelím a knedlíkem z Elefantu!

20. PODIVNÁ SETKÁNÍ NA PELOPONÉSU, 2000, litografie

Není nad pohodu a zapřaženého benátského lva! Diví se i námořník Simbad a že toho viděl! Loď není k přepravě mnoha osob, ovšem obeplula kus světa - ono na první pohled nevypadá plavidlo zajímavě, jenže se umí jistě i potápět. Ponorka vám otevře podmořské světy a nemusí být velká ani se potopit do dvou set metrů - lidi tvrdí, že pod vodou je život zajímavý. A copak není pohoda v zálivu Věčného Klidu?

21. ŠEST ŽEN JINDŘICHA VIII., 2001, litografie

Jindřich neměl na ženy trpělivost. Nabažil se jedné, chtěl druhou a další a další a tu předtím sprovodil ze světa, aby se jí nestejskalo anebo ho neotravovala dělením majetku - a ke všemu, nějak mu nedokázaly rodit kluky, že? Odstranil i Aničku Bolejnovic a tu velmi miloval. V dnešních časech by se Jindra nestačil divit! Modré punčochy toužící mužské zavřít do klecí by s ním učinily krátký proces: celibát, celibát, celibát!


22. SPOR O KOLOMBÍNU, 2001, litografie

Karnevaly v Itálii bývaly žúžo! V Benátkách jste si koupili masku a předstírali, že vaše drahá zůstala nepoznána. Objednali jste gondolu a pluli po kanálech v tichosti noci pod hvězdami - anebo jste zajeli na karneval do Říma. Panečku, bývaly doby, kdy při takové karnevalové slávě přivedli odsouzence na rynek a ušmikli mu hlavu, když ho dříve pomučínkovali. Ovšem karneval na obrázku - pohoda, mír a láska.



23. CESTOU DO MANÉŽE, 2002, litografie

Dobře vyvenčit svěřence není jednoduché. Ona je to v jistých zemích profese. Tenhle chlapík s třema bytostma mi připomíná jednoho herce, i když ten byl více při těle, ale taky venčil. Boxera. Vyšli z domova, a šupito presto do vinárničky na rohu ulice. Páneček dal dvě dvojčičky, pejsáček vyfasoval páreček a... a jednou pán ulehl a venčit šla paní. Skončila celá říčná ve vinárně. Dala si sodovku a doma se konal soudní proces.

24. MARCO POLO NA CESTÁCH, 2002, litografie

Marco Polo právě vyplul a na palubě si veze snídani, oběd i večeři. Plout na moři kdysi vyžadovalo trpělivost a zdraví. No, jestli chcete objevit Čínu, tak máte co dělat. Lodě nejsou v módě, jsou pomalé. Dneska jede rodinka k tetě do Hořic autem, fičej stopadesátkou, skončí na stromě a říkají: do Hořic je daleko, čert vezmi tetu! Jestli máte pod čepicí, naloďte se s Marco Polem a nemůžete se zmýlit - nádhera a poučení! Klídek.

25. POHLEDNICE Z BRETANĚ, 2003, litografie

Nevídáno, neslýcháno. Velká krása, a nápad za milión.Tohle vypadá na moderního Noeho. Akorát si vzal k plavbě parybu a nezdržoval se stavěním lodi - nakonec na parybu se vejdou, jak vidíte i stavby. Když se jeden stěhuje, bere s sebou všechny serepetičky, na nic nezapomene. Tomuhle strejci se nemůžeme divit, že nalodil kdeco - ona paninka asi pro ránu nejde daleko, co?

26. POHLEDNICE Z TCHAIVANU, 2003, litografie

Buddhistické chrámy vyžadují ticho a klid. Lámové krouží kolem a dávají pozor, aby někomu něco nezmizelo za prsty - nojo, v Zakázaném městě okupační vojáci z matičky Evropy loupali pláty zlata - lidi nemají daleko ke strakám, což se všeobecně ví. V chrámu bývají opice. A i dneska mají tlupy a přepadnou turisty, zkrátka podobají se našincům, co vám odlehčí od peněženky. V chrámu pocítíte i minulé životy, nejste-li cynik.

27. KOLUMBOVY OBJEVY, 2004, litografie

Jste-li zaměřením Kolumbus, pak si pamatujte, že neznámé země byly objeveny včetně ostrovů a nemá smysl pátrat po poznaném. I když, třeba se někde v oceánu vyhoupne kus vyvřeliny a máte svůj ostrov. Nebude mít však to štěstí na krásky z Nového světa; jak se ale říká, hezký holky jsou všude a doma obzvláště. Všimněte si, jak je Kolumbus v klidu. Proč? Když se necháte malovat, nemůžete se vrtět, Umění vyžaduje pořádek!

28. MELANCHOLICKÝ DEN U NORSKÉHO FJORDU, 2004, litografie

Ledová země není stvořena pro každého. Takže neriskujte umrznutí. Kdo z vás se ráno myl naposledy studenou vodu, může se hlásit na chystanou expedici do polárních krajin. Doma trénujte konzumaci syrového masa, nasaďte sněžnice a jděte na pochod Praha - Prčice a pamatujte, že tenhle pochod je procházka růžovým sadem. Tam na severu notně fičí, kra vás odnese na míle daleko, a stane se, posloužíte jako svačina medvědu.

29. DÜREROVA CESTA PŘES ALPY DO BENÁTEK, 2005, litografie

Pan Dürer moc dobře věděl, že sedavé zaměstnání přináší nemoci. Do Benátek přes Alpy se nechodí denně, ale... ale šli jste pěšky na Sněžku nebo na Antýgl? Nechodíte? Neděláte dobře. Podívejte, kumštýř potřebuje prokrvit mozek, aby vnímal a přijímal podněty... že nejste kumštýř? Dobře, ale pro jednou se nechejte inspirovat panem Dürerem a hurá do Alp s kamarády - zbavíte se nudy, poznáte krásu, jen s sebou neberte noviny!

30. MOŘSKÁ PANNA V HOLANDSKÉM EDAMU, 2005, litografie

Mořská panna ve Vltavě, jé, to by byla krása nesmírná. Bydlela by ve zdymadlu u Hlávkova mostu a chodila na obědy do mezinárodního hotelu. Na obrázku pannu pán hýčká, ono jí bylo chladno, v Holandsku vedrem nepadnete. Račte si povšimnout, jak ten mužský svírá ženě ruku? Že vás taky napadlo, jako mne, že bude výměna? Mořská panna do domu na divan a paninka do vodičky - oni ji roupy přejdou, žvanilku.

31. REMBRANDT VAN RIJN SE SVÝMI MODELY, 2006, litografie

Rembrand vozíval na koloběžce lékaře a modelku. Společnost, hlavně dámská, se horšila, kdo kdy viděl polonahou ženu za bílého dne na koloběžce? Pan Rembrand provokuje a musí se mu to zarazit, kam bychom přišli?! Být kumštýřem není pro slabé povahy. Člověk je terč a každý se do něho potřebuje trefit. Bulvár by si smlsnul, panečku! Z doktora udělá uprchlého trestance a z modelky lehkou osobu. Časy se nemění!

32. DVA MINISTŘI ZAHRANIČÍ SI VYMĚŇUJÍ DARY, 2006, lept

Tohle jste vezíre přehnal! U nás tyhle skopičiny nevedeme. Máte ženu v umyvadle a vypadá to, že jí půlka chybí! Vezír se směje: to je umělecká licence, člověče. Licence nelicence, koukejte ji vylejt z lavóru okamžitě na zem, abychom se přesvědčili, jak ta licence vypadá. A to ne, je to moje žena, můj lavór a soukromý majetek je nedotknutelný. Neříkejte! My vás naučíme móresům! Nepostačíte se divit, Aladine!



33. REMBRANDT PORTRÉTUJE J. A. KOMENSKÉHO, 2007, litografie

Pan Rembrandt právě zachycuje Jana Amose Komenského při předvádění praktické ukázky Škola hrou. Jeden žák krmí psíka, o učení nejeví zájem, druhý kouří čibuka a morduje kočku za ocas a třetí dostává na pamětnou na kulatý album; teorie a praxe se rozcházejí. Mnoho učenosti vede k surovostem. Učitel národů nezklamal. Za přihlížení malíře vyučuje hrou - tentokrát si hrají na zločince a na kata. Hezká a potřebná hra. Někdy.

34. JONÁŠ, 2007, litografie

Čeká ho opravdu pěkná a veselá společnost. Ryba polkne, ale nepožije. Funguje jako mořský pěti hvězdičkový hotel. Podíváte se do různých moří i oceánů - uvidíte podmořské sopky, velehory, základy staveb, meziplanetární letouny a rakety, koráby zlata a perel, diamantů... a jenom se díváte, za jízdy je zákaz vystupovat. Předevčírem jeden vystoupil a utonul. Mladý pán bude mít po ruce mořskou pannu, bude o čem povídat.

35. DIDAKTICKÁ TABULKA VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ, 2008, litografie

Vám taky nic nestačí, prý kde je Austrálie. Nemůžete přestat rýpat?! Tehdy se o tom podivném kontinentu se zvířaty prehistorickými nic nevědělo, nebo vědělo, ale mlčelo se, aby se lidi nehnuli najednou z Evropy, Ameriky, Afriky a Asie - to bejvalo ještě v časech, kdy bylo hodně práce a málo lidí Proto otroctví, vážení. Lidi běhali volně a nechtělo se jim pracovat, protože práce škodí, říkali, a dnes prý je to poslední pokus, jak sehnat peníze.

36. LEONARDO PORTRÉTUJE SVOJI KOČKU LÍZU, 2008, litografie

Tady máte důkaz, že Mona Lisa byla kočka jako hrom! Leonardo z téhle krasavice se záhadným úsměvem nespal ani nevymýšlel technické zázraky. Víte, taková Mona Lisa není k zahození, jenom musíte nést riziko, že vás bude považovat za barbara, ona to neřekne přímo, ale vidíte, jak se dívá, to je kukuč, co? Pes v pozadí závidí. Uměl by postát modelem a kočičí Lízu předčil - jenže mistr má oči jen pro svůj model. Lidi budou mrkat!

37. JAN NERUDA NA SVÝCH EXOTICKÝCH TOULKÁCH PŘISTIŽEN V HARÉMU, 2009, litografie

Uherská monarchie měla cosi do sebe. Jan Neruda si užíval svobodně poznání. Praha byla vesničkou střediskovou. Malostranské povídky, ale ano, jenže Uherská divoká krev básníka zmátla - ospalé město u Vltavy se nemohlo rovnat čarokrásným krajinám. Dunaj trhal břehy, ptáci kroužili nad městy a vesnicemi... Zajímavé, tolik inspirace a nakonec, co psát? Leccos by šlo, ale i básník má nárok na soukromí!

38. ODLET VALDŠTEJNA DO FRÝDLANTU, 2009, litografie

Pan vévoda Valdštejn zkoušel balón? V každém případě míval dobré nápady. Ekonom výborný, válečník skvělý, řečník přesvědčivý - a neměl skrupulí. Na náměstí v Praze se stínaly hlavy, dvacet sedm pánů zahynulo a on - loajalita na prvním místě. Jak mu nadbíhali, sloužili, plazili se před ním. A v Chebu mu byl vystaven účet. Zavražděn. Vida, nikdy nemá smysl podceňovat únikové cesty a balon mohl posloužit - byl-li by jaký k mání.


39. ZVÍŘATA NAVAZUJÍ KONTAKT SE VZDUCHOPLAVCI, 2010, litografie

Tohle bylo o pověstný vous! Roh mezulána zasáhl gondolu, krokodýl vyšel naštěstí naprázdno a nyní už jen zahnat dravé ptáky, aby nerozklovli balon; zřítit se na skalisko a do vody, panebože, tragédie. Cestování je krásná věc, ale bezpečnost nade vše, psalo by se v novinách. Zatímco pánové lelkovali, dvě statečné amazonky odrážely útoky. Ať žijí ženy, pryč s muži. Váš Deník Klec.



40. SPĚŠNÝ DOPIS, 2010, litografie

Vtipálek! CK Pošta zaměstnávala lidi málo schopné a s mizernou představivostí. Posuďte sami. Pes se diví, k čemu lyže, chlape, od kočáru to máš kousek - jo takhle, bojíš se, že bys musel dovnitř. S prkýnkama ti nic nehrozí, a vidíš, panička čekala! Dopis si strč za klobouk. S pečetí, hmm, úřední psaní. Nedělej se, ouřado! Lyže z nohou, uvnitř tě čeká káva a bábovka... a Paninka je milá, to mohu potvrdit!




Václav Dušek
červen 2010


Adolf Born k litografii DOMORODCI, POZORUJÍCÍ CESTOVATELE EMILA HOLUBA

Je až s podivem, kolik známých cestovatelů vyšlo z našeho malého národa. Velice si těchto odvážných mužů vážím, ale protože jejich dobrodružství vnímám svýma očima, někdy se na mých grafikách ocitají v poněkud groteskních situacích.

Na první litografii z mé „cestovatelské série“ sice Češi nebyli (Livingstone a Stanley u jezera Tanganjika), ale další již byly věnovány našincům - cestovateli Fričovi, představujícího na Karlově mostě indiána Čerwuiše Mistrovi Mikoláši Alšovi, nebo poslední, věnovaná Emilu Holubovi.

Holuba vidím jako šarmantního gentlemana, který, s elegantní mladou dámou po boku, neohroženě dobývá nepřístupné africké končiny a hrdinně vzdoruje nástrahám přírody i domorodců. Na litografii jsem ho zachytil v důležitém momentu. Jak je známo, některé africké kmeny chytaly krokodýly tak, že lovci vzpříčili kopí v otevřené tlamě zvířete. Jsem přesvědčen, že Holub toto dokázal také. Na grafice je proto zobrazen bezprostředně poté, co krokodýla znemožní pomocí své pušky, aby vzápětí do otevřené tlamy vlezl a odtud důstojně s domorodci pohovořil.

Setkání se odehrává severně od Zambezi a podle přátelských výrazů na obou stranách lze usuzovat, že domorodci nepatří ke kmeni Mašukulumbů, který Holubovu výpravu v roce 1886 přepadl a zabránil jí dosáhnout východoafrického pobřeží. Holub se domorodcům představuje, a protože si nejsem jistý, zda hovořil místním dialektem, je možné, že s nimi mluví německy. Říká, že je Emil Holub z Čech a popisuje, jak se u nás žije, jak na horách padá sníh a podobně. Kromě užaslých Afričanů Holuba s obdivem pozorují i místní zvířata. Psoun tygrovitý dole, i onen malý mezulán, sedící domorodkyni na hlavě. Tato zvířata se v Africe běžně vyskytují, ale většině lidí jsou neznámá. Já je znám dobře a domnívám se, že není důležité vědět, jak se přesně jmenují. Na litografii Zuzana, zvířátka a starci jsem zvířata označil latinskými názvy, ale záměrně jsem je zaměnil. Nikomu to nevadilo.

Velmi mě mrzí fakt, že se náš národ ke svým chrabrým cestovatelům nechová s úctou, která jim nepochybně náleží. Když například elegantní dandy Frič, poté co procestoval jižní Ameriku a Praze představil prvního indiána, vyprávěl své obdivuhodné příběhy v rodné vsi, kam se na stará kolena vrátil, byl považován za obecního blázna, tupen a zesměšňován. Neúcta k lidem, kteří odvahou a schopnostmi svůj národ proslaví, je projevem malosti a omezenosti.

Adolf Born ke grafice MELANCHOLICKÝ DEN U NORSKÉHO FJORDU

Tvrdím, že Norsko je jednou z nejhezčích zemí v Evropě. Důvodů mám řadu. V Norsku téměř pořád leží sníh, který miluji a navíc, když asi v polovině června začne pomalu tát, vykresluje nádherné obrazce v krajině. Norsko mě fascinuje přírodními scenériemi a tvary, jejichž zachycením se snažím vyjádřit svou náklonnost k této zemi. Norsko ovšem není pouze příroda.

V některých fjordech se objevují tuleni. Ten z mé litografie je dobrák. Proto veze na hlavě losa, s nímž jsem se letos na procházce v lese setkal. Přestože si nejsem úplně jistý, jestli nebyl ochočený, byl nádherný. Vedle losa a tuleně jsem namaloval trolla. Toho jsem potkal také. Vypadá přesně tak, jak má norský troll vypadat. Stojí na lyžích, které má sice trochu halabala spíchnuté přírodou, stejně jako hole, ale i přesto je zřejmá jeho podoba s famózními severským běžci. Staří norští mistři malovali trolly skvěle, ale přeci jen trošičku jinak, než jak je dělám já. Moji trollové se hodně podobají krkonošským trpaslíkům, které znám důvěrně. Častokrát jsem je pozoroval, jak na svých krátkých lyžičkách uhánějí z Liščí hory směrem k Peci, kam jsem dlouhá léta moc rád jezdil.

Další, pro mě krásný „norský obraz“, jsou ovce, ležící na silnici a hřející si o ní čumáky. Jedete v autě po strmé horské klikatici a ve snaze nezpůsobit mezinárodní skandál, objíždíte klidně si hovícími zvířata. A také mám rád zdatné norské kozy. Je ale fakt, že při nepozorném zaparkování vám vylezou na kapotu a klidně se po ní producírují. Jsou velmi obratné.

To vše je moje Norsko. A pak ještě vodopády, jezera, lesy a... Norsko je prostě nádhera, která asi chytne za srdce úplně každého.

Adolf Born

OSLAVA SVOBODNÉHO DUCHA
(Výstava Adolfa Borna)

Jeden z prvních filmů, který jsem kdysi v Montrealu - to když jsem se tam usadil - také uviděl, byla zfilmovaná kniha Joy Adamsonové, u nás přeložená jako Příběh lvice Elsy. Film a jeho, tehdy už světově proslulá titulní melodie, jsou všude po světě známy pod originálním názvem „Born Free“. Rád si hraju s představami a myšlenka, že by někdy vyšla kniha stejného názvu, s podtitulkem „Ilustroval Adolf Born“, byla jaksi to první, co mě tehdy napadlo. Jen žertem, pochopitelně. A také mě zajímalo, jak vlastně autorka na ten název přišla, neboť mi zněl nějak povědomě.

Nebylo to tak těžké uhodnout: říká to totiž hned samotné motto. Je to citát z bible (Skutky apoštolů, kapitola 22), kde je popsána scéna zajetí apoštola Pavla. Když ho totiž vojáci zatýkali, prohlásil, že je římským občanem. Setník od legionářů mu na to řekl: „Já jsem si svou svobodu musel draze zaplatit“, na což Pavel odpovídá: „Já se svobodný už narodil (I was born free).“

Adolf Born se narodil nejen jakožto duch volný a svobodný, ale počítám, že i v jiné době, než mu bylo původně předurčeno. Jen tak si vysvětluji jeho rozmanité zájmy a talenty, jeho pracovitost a schopnost rozdávat krásu. A tak si tu, v naší uspěchané době, klidně žije v čase, který je blízký jeho srdci a v prostoru, ve kterém je obklopen svými dobrými přáteli: muži v cylindrech, ať už s plnovousy či šavlovitými kníry, ženami na pohled bezbrannými, leč plně vyzbrojenými svými vnadami, cirkusáky i mágy, Turky s fezy a moslemíny v turbanech, osobami v maskách vypůjčených nebo i vlastních a zvířaty všeho druhu - ano, ovšem, má tam také i lvy.

Všichni jsou tam spolu spokojeni a i když vidíme, že mají také své problémy a trable, každý ten obrázek je podbarvený jakousi všeobjímající pohodou. Postavy se usmívají, tu přímo, tu jen v duchu, a všude je i ten nezbytný kus humoru, ne toho zlomyslného, ale toho usměvavého, všechápajícího, jinak řečeno bornovského. A ještě tam objevíme hodně optimizmu, protože bez něho by jinak ani nemělo cenu žít.

Ano, Adolf Born je malíř a ilustrátor, karikaturista i tvůrce filmů, nestor našich grafiků (ale rozhodně ne patriarcha), člověk nadmíru pracovitý, ale i bonviván. Nebudu zde jmenovat, kolik knih ilustroval, filmů natočil, kolika světových výstav se zúčastnil a kolik cen vyhrál (dvě dokonce v již zmíněném Montrealu). Je jich prostě tolik, že se ta čísla na různých stránkách internetu liší dokonce i o několik desítek! Ne, řeknu radši to, co každý přesně víme, totiž kolik radosti nám tím udělal: hrozně a moc. Jak to dokázal, to ví asi jen on sám; u jiného by to jistě zabralo alespoň pět životů.

A to vše, zatímco si klidně žije, duch volný a svobodný, ve svém časoprostoru, kterému říká „můj svět“ a já ho navíc podezřívám, že je tam svrchovaně šťastný. V časoprostoru, kam se mu vejde císař Rudolf se všemi jeho sbírkami a alchymisty, celé Rakousko-Uhersko i s Radeckým, nešťastný král Ludvik z Bavor s jeho pohádkovým zámkem a já nevím, co všechno ještě.

S blížícim se výročím by bylo na místě Mistrovi také popřát všecko nejlepší, ale obávám se, že to vyzní jaksi nadbytečně - jak je vidět, to nejlepší už mu bylo dávno dopřáno. A skrze něj, též i nám.

© Jan B. Hurych
Hurontaria - česko-anglický časopis


Peklo a ráj Adolfa Borna

Mám rád ty malíře, kteří mají svůj svět, svůj vlastní nezaměnitelný svět a kteří mě do tohoto světa zvou. Díky jim mám o svět, o několik světů víc. Mám rád Šímovy obrazy, protože díky jim jsou mé líné smysly probouzeny a obohacovány. Mám rád svět Kamila Lhotáka, protože i on má svůj zrak a schopnost sdělit. A z tohoto důvodu mám taky rád Adolfa Borna. Proč je mi v jeho světě dobře... protože se v něm potkávám s lidmi, které znám. Znám ty ponuré muže s plnovousem, kteří mohou být z poloviny koněm, stromem nebo rybou, znám ty kredenciozní dámy, v jejichž výstřihu může být ukryt muž se strojní puškou nebo výbuch nebo záhon. Tady je skoro všechno a všechno se tu děje. Dívčí ňadro je možno nabít do děla, z pánských cylindrů rostou haluze a ryby svlékají ženu zrcadlící se v řece. Fantastičtí ptáci s cigaretami v rukou přistávají na terase nad mořem a chlípná pomyšlení lidí i se vznášejí prostorem, kde nevládne žádný z fyzikálních zákonů.

Bornovy příběhy jsou stejně naplněné dějem jako Boschovy, ale navíc je s nimi překrásná sranda. Moc malířů v dějinách už malovalo peklo. Někteří očistec. A snad i ráj. Nevím, jsem velmi nevzdělán. Ale vím jistě, že kdybych měl lidstvu vybrat obraz ráje, vyzval bych Adolfa Borna k provedení návrhu. Protože ráj bez humoru si nedovedu představit. A kdyby byl Bornův návrh přijat a někde realizován, začal bych konečně žít ctnostně, abych měl na pobyt v něm nárok.

Miroslav Horníček


Slovo autora

„Grafika, se svým množstvím technik je veliké dobrodružství. Korekce na litografickém kameni či pro lept na připravené desce se dělají s obtížemi. Je to stejné, jako když na netknutý led vjíždí krasobruslařský pár. Na čistém ledě je vidět jakoukoli nepřesnost. V letmých diskusích s malíři, kteří ortodoxně považují své metiers za kulminaci všeho dění, se snažím jim vštípit dominantní roli grafiky záměrně zjednodušeným způsobem: přemalovávat plátno jde téměř donekonečna. U litografického kamene či hlubotiskové desky to nelze. O to je dobrodružství vstupu do tohoto ringu grafiky intenzivnější. Většina malířů s tím živě nesouhlasí. Proto se my grafici sdružujeme v jakési cechy, kde si hezky mezi sebou rozumíme. Máme v tom velikou superioritu neboť sochaři a malíři tak plánovitě nečiní a většinou to sledují s určitou dávkou závisti a nedůvěry, což však před námi grafiky vehementně popírají. Naše soudržnost pramení také z toho, že se pravidelně vídáme v litografických a hlubotiskových dílnách, kde hovoříme o svých problémech, což zní velmi noblesně, ale je to činnost absolutně totožná s trhovci, kteří stojí u stánků se svým zbožím. Tiskaři, se kterými pracujeme a oni pracují s námi, jsou lidé absolutně propadlí své činnosti a ten rituál vzájemné komunikace je hrozně krásný, i když si někdy hrozně lezeme na nervy.“

„Chtěl bych, aby lidská hloupost, která vymyslela hranice pomyslné i skutečné jednou zmizela. Patřím k těm, kteří jsou velmi, velmi optimističtí.“

Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2000 Adolf Born, ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.