Výstava
Zpět | Home

ÚSTA PRAVDY
(Výstava Petra Kavana)

Když sejdete v Římě s Palatinu, zajděte si do blízkého kostela sv. Marie z Cosmedinu - najdete tam totiž nenápadnou kulatou, kamennou desku, které se říká už od pradávna "Bocca della Veritá", jinak též Ústa pravdy. Na desce je v reliéfu hrozivá tvář s otevřenými ústy a stará báje říká, že kdo do těch úst vloží ruku a přísahá, tak jestli lže, že o tu ruku přijde. Nevím, asi to bude jen pověra, protože se mi tehdy nic nestalo - anebo jsem tam dal špatnou ruku. Ale možná, že je to opravu jen bývalý chrlič jedné římské kašny a celá ta báje je chytře vymyšlená na lákání zvědavých turistů.

Je totiž zajímavé, že každý, kdo tam přijde, se snaží o totéž: přesvědčit se, že ta báje nepracuje. Jinými slovy, že lež nemá krátké nohy - pardon, ruce. Představuji si, co by se asi stalo, kdyby to najednou začalo fungovat. Možná, že jste to viděli ve filmu "Prázdniny v Římě”, kde Gregory Peck vyděsí Audrey Hepburn tím, že předstírá, že ho tam něco na druhé straně za tu ruku uchopilo a že mu ji drtí. Pracovalo to i na tu dívku, co tehdy v Praze seděla vedle mě v kině - také se hrozně lekla - a když jsme se později rozešli, tak už jsem dokonce věděl i proč se lekla.

Na rozdíl od těch, kteří hledají pravdu v Bocce - snad proto, že dobře vědí, že tam není - umělci se snaží hledat pravdu tam, kde je. Vezměme si například Petra Kavana: jeho sochy portrétují člověka v kontrastu s jeho prostředím, ten rozpor, který je nejen částí dnešního života, ale který bude časem i určovat budoucnost lidstva. A není to jen prostředí materiální, ale hlavně ta duševní tíha, která na nás doléhá a kterou snad nejlépe zobrazuje jeho socha s názvem - jak jinak? - "Tíha”.

A řeklo by se, že se vlastně kruh uzavírá: loutky - lidé - loutky. Neboť co jiného jsme, nežli loutky, zmítané osudem? Ale to nám umělec nechtěl říci: když se totiž znovu na ty sochy zahledíme, vidíme tam něco zcela jiného. Vidíme tam, že se snaží najít pravdu. Protože na tomto světě už dávno neplatí to černobílé "víme - nevíme”, ale jen upřímné, ale o to víc pravdivé: "nevíme - hledáme”.

© Jan B. Hurych, Ontario
Knihy Off-Line, literární edice


OPIČÍ KRÁL NA ŠPIČCE MRAKODRAPU

Protiklady věci zpočátku rozdělují, vzdalují od sebe, ale nakonec je spojují často v dokonalé harmonické jednotě. Tak je tomu i v případě Petra Kavana, sochaře bytostně českého, a přece žijícího a nacházejícího svůj osobitý výraz až ve vzdálené, exotické Indii. Kavan kdysi vyřezával loutky pro představení Fausta a podobných divadelních kusů v duchu Matěje Kopeckého a potulných českých komediantů. Ale pak přišla cesta do Indie a došlo k setkání s jiným světem.

Poprvé Kavan přijíždí do Indie jako zvědavý turista, navštěvuje Bombay, Dharamsalu, putuje podél Gangu. Snad náhoda, snad osud ho zavedou do Mahábalipuramu, přístavu s mnoha památkami a kamenickou tradicí. V Čechách zpracovával Kavan měkké, povětšinou lipové dřevo. V Indii byl postaven před nový, neznámý materiál, a to ocelově tvrdou černou žulu. Zpracovat takový kámen není snadné, k tomu je třeba využít letité zkušenosti děděné z generace na generaci. Fascinace novým materiálem byla natolik silná, že Kavan v Indii zůstal. Pokorně se sbližoval s prostředím, učil se řemeslu i jazyku, sdílel místní zvyky a obyčeje. Měnila se strava, změnil se styl oblečení a jak svědčí fotografie, změnil se i vzhled, lidská podoba umělce. Jen takové splývání s odlišnou kulturou a každodenním životem cizí země má smysl a může přinést nějaké pozitivní výsledky.

Kavan přistoupil na jinou expozici času v prostoru, než jsme dnes v Evropě zvyklí. Nespěchá, podřizuje se psychickým a biologickým rytmům, odmítá "tvůrčí stress”, jeho dílo zraje, naplňuje se, dovršuje, pozvolna zabydluje svět. Snad proto jsou nám jeho věci najednou důvěrně blízké a pochopitelné a to přes protiklady rozdílných kultur a vzdálených civilizací.

Po zdech mrakodrapů Petra Kavana se plazí hadi a ještěrky, na špičce Empire Statě Building se usadil opičí král Hanumán. Vskutku, takový je obraz současnosti. Elegantní funkcionalistické konstrukce západní architektury se prohýbají pod těžkým nánosem ornamentů a dekorací kdysi exotického Orientu. Hledáme své místo, a umění, opravdové umění, je ve své podstatě právě hledání.

Josef Kroutvor


Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2002 Petr Kavan, ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.