Výstava
Zpět | Home


Tajuplné doteky krajek Milči Eremiášové

Všechna umění mají jeden zdroj, jeden pramen, jakési magma duchovních sil citových závratí, myšlenkových okouzleních. Talent umělce je klíčem otevírajícím cestu k této pralátce. Je to darovaná milost promítnutá do konkrétního tvaru, do slova, hudby, obrazu, sochy, tance. V jiných případech do schopnosti sdělit poselství hereckou akcí, virtuózním hudebním výkonem, dirigentskou koncepcí, lahodností zpěvu, režijním názorem. Můžeme se těšit ještě řadou dalších variant uměleckých vyjádření, která budou svou přesvědčivost opírat o schopnost blížit se k podstatě toho základního zdroje. V konkrétním tvaru uměleckého činu pak najdeme další dimenzi: okouzlení a fascinaci materií, s níž umělec pracuje. K sochaři hovoří mramor, žula, pískovec, malíře strhuje světlo, barva ve stovkách podob, které my nestačíme zachytit, skladatel je naplněn nesčetnými kaskádami zvuku, houslista vytváří láskyplnou symbiózu se svým nástrojem, tanečník rozezní každý sval svého těla, hercem prochvívá smysl i zvuk textu i pohybu, dirigent přetavuje hudbu do gesta, jímž vsugeruje orchestru i posluchačům postatu skladby.

Milča Eremiášová našla svůj svět v krajce, v křehkosti všech druhů nití, sbližuje tento svět s dalšími materiály jako je dřevo, pohybuje se tedy ve světle těch nejstarších prostředků, které provázejí člověka po tisíciletí. Její cesta má však mnoho osobitých rysů, tradiční odkaz rozvíjí s nesmírnou imaginací do nečekaných podob.

Krajce byla po staletí přisouzena zdobnost, líbeznost, filigránská krása. Měla těšit a krášlit, byla svědectvím urozenosti svátečnosti. Pochopitelně i dnes má tuto funkci, také u Milči Eremiášové najdeme řadu děl kráčejících tímto směrem, její domovní znamení, andělíčci, divadélka, zpodobení architektury, v určitém smyslu i krajková bižuterie jsou tohoto rodu. Tyto drobnosti vedle dokonalého zvládnutí tvaru, formy nesou v sobě velký podíl úsměvu, světa plného potěšení. Je v tom i značný podíl něhy, jejíž nejčistší podoba je svěřena především i ženám.

Nejsilnější dotek výtvarného vidění nasměrovala Milča Eremiášová k hudbě. Nejraději bych nazval tuto sféru její tvorby velkou, nádhernou symfonií z krajek. Symfonií proto, že podobně jako hudba této formy, obsahuje její svět hudebních inspirací velké dramatické střety, zamyšlení, taneční energii, patos i pohlazení, monumentalitu i smysl pro detail. Její krajka v těchto dílech opouští plošnost a klene se do plastického prostoru (Martinů: Kantáty), kombinuje se s dřevěnými torzy stromových struktur (Janáček: Po zarostlém chodníčku), tradiční bílá a lněná bezová rozkvétá jemnou barevností (Doteky hudby). Milča Eremiášová hudbu nepopisuje, zaujímá roli interpreta, který hudební poselství přetavuje svým výkladem do nové materie. Proto jsou tato díla imaginativní, inspirativní, mnohovýznamná tak jako hudba sama. Hudba ovšem inspirovala umělkyni i k řadě zpodobení samotných muzikantů. Kouzlo tvaru hudebních nástrojů, stejně jako sošnost interpretů dovede vyjádřit beze zbytku.

Intenzivní podněty přináší do tvorby Milči Eremiášové duchovní sféra, křesťanská tradice. Pieta, krucifix, nesčetné varianty zpodobení Panny Marie s Ježíškem jsou viděny zvláštním prismatem. Soucit a tragičnost nacházejí své místo, ale bez drastičností. Dokonce můžeme obdivovat. nakolik tvorba takto inspirovaná udivuje roztančeností. Panna Maria s děťátkem -Ježíškem, není představena v tradiční statičnosti, vyzařuje z ní radost, je rozevlátá, je v pohybu. Dokonce i Pieta vkomponovaná opět před dřevěné pozadí má tvarosloví blízké taneční stylizaci. Mohlo by se to jevit jako protimluv, není tomu tak. V této tvorbě nacházíme místo popisnosti nebo dokonce naturalismu akcent na soucit a bolest.

Umělkyně tolik napojená na hudbu nemohla minout inspiraci divadelní. Hamlet (Shakespeare), Král Jindřich (z Anouilhova dramatu T. Becket) jsou z rodu velkých dramatických výrazů, tady volí barvu jako součást sdělení. Pochopitelně dramatismus je spojen s divadlem v širším slova smyslu, tedy i s baletem (G. Lorca - A. Gades: Krvavá svatba, l. Stravinskij: Pták Ohnivák), s pohádkovými náměty (l. Zeyer, l. Suk: Radúz a Mahulena). Výjimečně se Milča Eremiášová dotkla i filmu v animovaném snímku nazvaném "Utrženy zvoneček".

V nejrůznějších dílech umělkyně najdeme přírodní motivy. Velice často ve sféře hudebních inspirací (Janáček, Martinů, Stravinskij). Příroda se stala však samostatným předmětem zobrazení v mnoha opusech, protože Milča Eremiášová má k ní nesmírně blízky vztah. Dominuje tu sugestivní zpodobení moře v celé řadě variant. Je to jakýsi magnetismus, umělkyně se s radostí a opakovaně vydává na cestu k pralátce, z níž vzešel všechen život na této planetě. Nejrůznější valéry modré diváka doslova vtahují. Sílu vztahu vyjadřuje dokonce i název jedné krajky - "Moře má láska".

Náročná na prezentaci, a proto méně známá jsou monumentální díla Milči Eremiášové určená pro velké prostory architektonických areálů. Abstraktní, vertikální a sošně koncipovaná kompozice "Černá a bílá" představuje tento směr tvorby.

Výtvarný svět Milči Eremiášové přináší ve svém souhrnu zvlášť cennou hodnotu, v níž lze spatřovat rysy české umělecké tradice: nést duchovní poselství, scelovat obzory, vyladit do osobitého a přitom perspektivního tvůrčího gesta přírodu i člověka, minulost i přítomnost, drtivost tragédií s vůlí po životní kráse. Všech těchto rovin se její tvorba dotýká a umí je vyladit do přesvědčivého akordu. Ženám bývá dar moudrosti a harmonie svěřen často. Milča Eremiášová ho však navíc umí sdělit a přetavit do výtvarně silné řeči.

Jiří PILKA


Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2002 Milča Eremiášová, ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.