Výstava
Zpět | Home

Soutěž - Aleš Lamr

Duch vane kam chce

Na počátku své tvorby, koncem šedesátých let, vzdával Aleš Lamr svým dílem hold jakémusi tajemnému nadosobnímu mýtu, představovanému především fantaskní ornamentikou. Potřeboval se dotknout čehosi, co člověka v dějinách přesahovalo a zřejmě stále přesahuje. Mýtus magicky působící ornamentální fantazie některých svých obrazů, námět vyvěrající odkudsi z temna lidských kulturních dějin malíř spoluvytvářel svou představivostí, a to se stále větším zaujetím, jako by šlo nejen o výtvarnou, ale i duchovní drogu. Hrozilo, že se stane její obětí. Následovala léta vzpoury proti velikosti i tajemnosti mýtu, jakkoliv autorského. Dělo se to s humorem a satirou, hovornou groteskou prapodivných, ale člověku blízkých figurálních výjevů, hraných lidmi, přírodou i věcmi, ale stejně tak i abstrahovanými výtvarnými formami, demonstrujícími svobodu umělce vůči skutečnosti. Malíř se sám, silou svého umění, stával stvořitelem vezdejšího světa a dovedl se jím bavit k nespornému užitku obdivovatelů jeho hravě barevné obrazové koncepce. Nelze se divit, jestliže tehdy zužitkoval podněty amerického pobytu a s tím i styl vyprávěcího žánru komiksových seriálů. V jeho obrazech to překypovalo dějem humorně alegorických, případně i kriticky laděných výjevů, které malíř charakterizoval i vtipným komentářem názvů jednotlivých obrazů i cyklů.

Aleš Lamr v sedmdesátých a na počátku osmdesátých let psal významnou kapitolu evropské nové figurace. V duchu tehdejší politické i kulturní atmosféry doma jí dával příznačnou hravě groteskní podobu. Nebylo mnoho těch, kdo v letech okupační beznaděje zřejmě cílevědomě otevírali prostor obrazu spontánní hře s tvary vezdejšího světa, kdo do obrazu vnesli radost z volného bílého prostoru, jako by chtěli nejen při životě udržet, ale i dále rozvinout optimismus osvobozujícího dění konce šedesátých let. Navzdory době a zřejmě i v souladu s heslem, které si jako poznámku Aleš Lamr vepsal do jedné z nejranějších kreseb - duch vane kam chce.

Nezávislý duch vyzval malíře k radostí ze světa i z umění asi proto, že tíže konkrétních událostí dějin bylo až přespříliš. Vzpomeneme-li na některé Lamrovy výstavy ze sedmdesátých a zčásti i osmdesátých let, jako kdybychom znovu dýchali atmosféru radostného, blahodárného uvolnění, již na nás vystavená díla působila.

Cesta k dnešním Lamrovým obrazům vsak měla být složitější. Znovu zesilující respekt k duchovním skutečnostem se v malířově tvorbě projevil jednak vzrůstající mírou abstrakce, jednak směřováním k úhrnným symbolickým tvarům v nichž se zračila nadčasová povaha duchovních hodnot. Nová atmosféra tvarového dění Lamrova obrazu navíc dávala tušit, že do hry vstoupil silný prvek osobní víry. Vůle osobně splynout s mystériem duchovního poselství. Jako by šlo o niterné stvrzení a intimní posvěcení obecně mýtotvorných, někdy přímo náboženských prvků, odvíjejících se postupem času z Lamrova raného díla.

Duch se dnes odosobňuje. Dává vzniknout proměnlivým konfiguracím základních geometrických ale i chaoticky libovolných tvarů - stavebních principů univerza. Zviditelňuje se krajními abstrakcemi, které výtvarná imaginace nabízí jako materiál k pochopení a prožití mnohostí strůjných mohutností kosmu. I nyní je zde místo pro radosti obrazného myšlení i citu. Duch prostřednictvím malířovy imaginace tvoří emblémy své identity hravě a lehce. Patří tedy i k základní povaze posledních Lamrových tvarových konfigurací, že dnešní vážné, vesmírně zobecňující hovory se suverénním duchem malíř vede v rovině lehce hravého výtvarného zření. V naznačeném směru jsou dnešní, většinou monumentálně cítěná díla vyvrcholením Lamrovy tvorby.

Jan Kříž


Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2005 Aleš Lamr, ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.