Výstava
Zpět | Home

Soutěž - Fotografové ze SDMO

Fotografové ze SDMO

Již šestkrát putoval výtěžek z benefiční aukce výtvarných děl virtuální galerie ArtForum na konto Sdružení pro komplexní péči při dětské mozkové obrně. Na březnové výstavě je tomu tak trochu naopak, na stránkách galerie prezentují své práce ti, k nimž prostřednictvím sdružení tyto finance putují, resp. jsou z nich financovány mj. psychosociální rehabilitace, mezi něž se řadí i navštěvování fotokroužku.

Fotografie představuje pro tvůrce zejména s pohybovým handicapem takřka ideální možnost vyjádření. Nejdůležitější totiž je umět se dívat, nejen na svět okolo nás, ale i pod povrch věcí. Dokázat vycítit mnohdy rychle se měnící náladu, stejně jako světlo a tmu, horko i chlad, ba co víc nespoutanost přírody, a to vše pomocí fotoaparátu stihnout zachytit a posléze nabídnout divákům. Nejlépe tak, aby z fotografií pronikaly do prostoru hřejivé paprsky slunce, chladivý déšť, vítr čechrající zvířecí srst, trávu i koruny stromů, rytmus kroků, geometrie dlažebních kostek, ale i vůně květů stejně jako připravovaných jídel, protože i zdánlivě banální témata spolu vytváří barvitý kaleidoskop, jemuž říkáme až příliš prozaicky - svět.

Ve třech desítkách obrázků se nyní o jeho sestavení pokusí Pavel Šťastný a šest jeho nadaných žáků. Výstavu zahajují fotografie, které vedoucí fotokroužku pořídil v prostředí budhistických klášterů v údolí Indu či nejslavnějšího sikhského Zlatého chrámu včetně amritsarské jídelny, která údajně nonstop již po 400 let sytí denně a ještě k tomu bezplatně okolo 30 000 strávníků.

Fotografie Pavla Šťastného osloví nejen zachycením atraktivního námětu, ale i určitou symbolikou. Jeho snímky lze vnímat jako ony střípky do kaleidoskopu světa i života, pro které se musel vydat, vzhledem k pro jeho svěřence nepřístupným dálkám, sám. A oni byli jistě alespoň myslí na dobrodružné cestě s ním. Následně k jeho fotografiím přidali své osobité pohledy na lidi a věci důvěrně známé i zcela anonymní. Přírodu přistiženou v ranních nedbalkách, romantické i zádumčivé náladě, s níž ostře kontrastuje urbanistická geometrie, kterou mimoděk naruší tu dva páry nohou, které zdánlivě nikomu nepatří, tu osamělý balvan nebo pokřiveně se zrcadlící protější budovy, ale i hravé světlušky světelného spektra tančící po sepjatých linkách gotických oblouků.

Kamenné postavy střídá konkrétní portrét kolegy z fotografického kroužku a po něm stín, jako svérázný autoportrét. Střípky do sebe zapadají. Máme tu přírodu, náboženství, architekturu a umění, člověka. Zbývá přidat věčné lidské souputníky - domácí zvířata s jejich vědoucím pohledem. K tomu samozřejmě fenomén posledních dvou století - techniku, kterou tu zastupuje letoun usazený na střeše budovy. A konečně humor, paradoxy, neobvyklé symbiózy, jimiž se celek uzavírá.

Tři autoři: Jakub Toman, Roman Borkovec a Ilona Svobodová přispěli jedním či dvěma snímky, druhá polovina reprezentace fotokroužku SDMO, tvořená Janou Červenou, Jindřichem Bobkem a Ondřejem Hohlem pak čtyřmi až pěti fotografiemi. Přestože se vyznává každý ze záliby v jiných námětech, společná je jim vnímavost, empatie, trpělivost a smysl pro detail.

A tak už zbývá jen prostor pro poděkování za to, že se s návštěvníky galerie ArtForum podělili o své zážitky, o svůj pohled na svět, že se nebáli "jít s kůží na trh", a popřát všem nekončící procesí námětů a DOBRÉ SVĚTLO.

Zuzana Ottová
březen 2014



Pavel Šťastný

Fotografický kroužek v SDMO vedu již třetím rokem. Tato "práce" mě velmi naplňuje a jsem rád, že jsou vidět pokroky u klientů, kteří kroužek pravidelně navštěvují. Scházíme se jednou týdně. Nejdříve probíráme vše o teorii, kterou se následně snažíme přenést v praxi.

Já osobně se focením zabývám již sedm let. Mé nejoblíbenější fotografické téma je dokument a reportáž. Rád se pohybuji mezi lidmi, kde se snažím zachytit atmosféru, která panovala na daném místě v daný okamžik.

Mé fotografie, které vidíte, zachycují cestu po Indii v létě 2013.

Více fotografií, nejen z Indie, můžete vidět na www.pavelstastny.cz

Jana Červená

Fotografuji již deset let a moc mě to baví! Nejvíce mě těší fotografování zvířat, přírody, hradů, zámků a v neposlední řadě lidí. Fotografování je skvělé v tom, že dokáži zachytit neopakovatelné momenty kolem sebe.

Jindřich Bobek

S focením jsem začal jako malý kluk, kdy mi rodiče koupili fotoaparát Pionýr. K fotografování jsem se vrátil až po letech, kdy byl ve sdružení založen fotokroužek.

Focení mám rád, protože se mi líbí zachycení reality běžného života, který kolem mě velmi rychle plyne, a já mám možnost ho na chvíli pomocí fotografie zastavit.

Ondřej Hohl

Fotografováním se zabývám už od dětství. S příchodem digitální technologie, se nejen pro mě, stalo fotografování mnohem přístupnější. Stále se učím a snažím se na svět dívat tím správným fotografickým okem.

Ilona Svobodová

Fotografování mě vždy bavilo, ale nikdy jsem neměla možnost se tomu věnovat intenzivně. Věřím, že do budoucna se budu fotografií zabývat více. Nejraději fotografuji přírodu a městskou krajinu.

Jakub Toman

Fotografování se věnuji již druhým rokem díky fotografickému kroužku ve sdružení. Kromě focení mám rád sporty a to jak aktivně, tak pasivně. Dělám atletiku a nově i box. Sportem se zabývám i v práci, kde zpracovávám výsledky sportovních událostí.

Roman Borkovec

Focením se zabývám třetím rokem díky fotografickému kroužku ve sdružení. Nejraději mám motivy přírody, usměvavých lidí, dokumentární fotografie z výletů a v neposlední řadě dopravních prostředků. Zároveň kromě fotografování natáčím videa o životě a velmi rád cestuji.


Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2014 ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.