Výstava
Zpět | Home

Soutěž - Jiří Slíva 1997-2017

Jiří Slíva 1997-2017

Letos se s jubilanty v ArtForu takzvaně "roztrhl pytel". Výstava Jiřího Slívy, který je třetím oslavencem v pořadí, působí jako by si sám průběžně kreslil jeden velký, nikdy nekončící večírek. Nezapomenutelné oslavy se často označují jako ty, kde víno teklo proudem, jenže Jiří Slíva se s takovým průběhem nespokojil a jednu z litografií pojal rovnou jako moře růžového vinného moku, v němž si koupající mohou kdykoliv ledabylým ponořením sklenky nabrat další lahodný doušek. A kdyby se zrovna společnost odebrala ke stolu, ani tam nebude nasuchu, stačí zvednout stolu jednu nohu a víno, jak jinak než stolní, je hned k dispozici. Při přípravě velkolepé oslavy se ovšem nesmí nic podcenit, a tak Jiří Slíva vytvořil i majestátní kulisy. Třeba v zahradě před Vinným zámkem. Cesta lemovaná originálně sestříhanými dřevinami je dost široká, aby na oslavu dojeli i účastníci Vinné tour na sudech plných mladého beaujolais. Stylový přípitek mají na starost klauni, další symbolicky schovává pod čapkou celý svět.

Večírek bez hudby jako by nebyl, tudíž přichází na řadu Concerto Rosso, ozývají se rytmy tanga včetně toho, jemuž dal novou podobu argentinský hudební skladatel a hráč na bandoneon Ástor Piazzolla. K ohnivému tangu patří ohnivé tanečnice v neméně ohnivých šatech. Sedět nenechají ani věhlasného doktora duše Sigmunda Freuda, jemuž ve víru tance pravděpodobně nezbývá čas a dost možná ani chuť situaci analyzovat. Není divu, během tance s ohebnou Španělkou tají i antarktické ledy. S postupující nocí se k mikrofonu posadí muzikální vlk a závěrem pak bude znít Titanic blues. Že všem oslavenec naordinoval skutečně bujarý večírek, dokládá netradiční sestava ovíněného cvičence i poněkud společensky unavený plyšový medvídek. Nu, jak už to bývá, po takovém večírku se zpravidla hosté po ránu shánějí po kávě. I ta je tu od starostlivého hostitele připravena takřka na každém kroku.

Virtuální svět má tu výhodu, že se nemusíme šňořit, ani prokazovat pozvánkou, stačí jen otevřít výstavu a pobýt na večírku, který začal před dvaceti lety, kam se datuje první vystavená litografie, jakkoli dlouho budeme chtít, a kdykoliv se na něj zase vrátit. Charakteristický styl autora nám v mžiku potvrdí, že jsme tu správně. Čerstvý sedmdesátník Jiří Slíva tu současně dokládá pravdivost rčení o vínu, ženách a zpěvu, které si ovšem trochu poupravil a rozšířil na víno, kávu, ženy a hudbu. Dokazuje, že ve víně a také kávě je nejen pravda, ale že dna sklenek a šálků jsou i nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Ostatně, pojďme počítat společně: na 42 vystavených litografiích je námětem 16krát káva, 13krát víno a 7 děl se věnuje hudbě a tanci. Oblíbené nápoje jsou určitým spouštěčem navádějícím autora i na slovní hříčky, jež originálně vysvětluje například v grafikách Thé atre, Vin de Table, Concerto Rosso. Přetváří po svém také notoricky známé obrázky jako v případě grafiky Evolution, střílí do vlastních řad, když vysvětluje jak vznikalo Art deco. Kromě oblíbených námětů vidí inspiraci všude kolem, triviální všední záležitosti přepracovává do svébytných mikropříběhů plných humoru či ironie. Nebrání se použít i trochu drsnější podobu, jak tomu je hned u první vystavené litografie Aroma z roku 1997 pohrávající si s tématem, které znají tak dobře všichni pejskaři, anebo letošní Old Czech Jazz, jenž ocení zejména příznivci Járy Cimrmana. A i když zůstává tématicky věrný první polovině 20. století, občas zdokumentuje i současnost. Třeba v grafice Café Dron uzavírající tuto výstavu.

Co dodat závěrem? Oslava se povedla, přejme Jiřímu Slívovi nekonečný výběr kvalitních svěžích i plných vín s přívlastkem či bez, silné aromatické kávy nejen jako zdroje inspirace, ale i dobré pohody a především zdraví. To je přání nejdůležitější, ať je jubilantovi 10, 70 nebo 100 let.

Zuzana Ottová
říjen 2017

Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2017 ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.