Výstava
Zpět | Home

Soutěž - Ivo Křen 2019

Ivo Křen 2019

Půlkulatiny jsou dobrým důvodem k oslavě i ohlédnutí, pokud se tak děje formou výstavy, mohou společně s jubilantem bilancovat a vzpomínat také jeho příznivci. Přesně z tohoto důvodu patří v únoru a březnu prostor virtuální galerie grafikovi Ivu Křenovi.

Dvě třetiny z vystavených linorytů představují průřez jeho tvorbou z posledních deseti let, jde o díla, která byla na stránkách ArtFora představena v rámci předchozích výstav. Poslední třetina je věnována pracím novým.

Na první pohled časový předěl mezi nejstaršími a nejmladšími jen těžko rozeznáme, námětově jde stále o fascinaci krajinou. A je třeba vyzvednout, že není mezi současnými výtvarníky mnoho těch, kteří mají takový cit pro proměny krajiny, jako Ivo Křen. Ve svých linorytech dokáže zachytit nejdrobnější nuance, odhalit, ale úplně neprozradit tajemství, jež skrývá za závojem mlhy, v neprostupných křoviscích i zdánlivě bezedných jezírkách.

Krajinu zachytí tak, jak ji při svém tvůrčím putování zastihl, v nedbalkách i vyšňořenou, tiše spící, opuštěnou i plnou života.

Představuje nám krajinu, která se může stát útočištěm, skrýší, pozemským edenem, jinou dimenzí, ale stejně tak i noční můrou, místem, z něhož není návratu. Poetické názvy umocňují skutečnost, že Křenovu krajinu vnímáme jako živý organismus se všemi proměnlivostmi nálad, radostmi či smutky.

Za výsledným efektem stojí jak autorova empatie a fantazie, tak i nebývalá schopnost vystihnout ve zjednodušení celou podstatu daného přírodního obrazu. Poslední slovo pak má paleta barev, na níž najdeme od sytých tónů po nejjemnější, téměř průhledné odstíny. Právě barvy dodávají grafikám tu éteričnost, tu dramatičnost, stejně jako v hudbě napomáhá vyznění tempo.

Linoryty z loňského roku jsou v mnoha případech méně abstraktní, současně v sobě nesou onen paradox impresionistického způsobu ztvárnění reality.

Abychom však nepozapomněli, že autor zdaleka není monotématický, střeží závěr výstavy dvě psiska. Ovládají je stejní běsové i přízemní chtivost jako člověka, nebo dost možná i onu již zmiňovanou krajinu. Do psích portrétů vložil Ivo Křen svůj charakteristický ironický humor, jímž upozorňuje na všechny slabosti, ne úplně ideální vlastnosti, a který díla dělá tak lidská.

Přejme tudíž autorovi, a tím i sobě, aby ho humor, spolu s uměním dívat se, neopustil, aby mu příroda poodkryla další a další tajemství, otevřela své třinácté komnaty a barva se v soutiscích mísila do fantastických a přesto pravdivých tónů, díky nimž budou malé velké příběhy krajiny v jeho tvorbě znovu a znovu ožívat.

Zuzana Ottová
únor 2019

Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2019 ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.