Výstava
Zpět | Home

Soutěž - Bohdan Holomíček - Václav Havel

Bohdan Holomíček - Václav Havel

Ať už máme při dnešním pohledu přes rameno na tzv. sametovou revoluci názor jakýkoliv, je nasnadě, že se letošní listopad ponese v oficiálním duchu jejího 30. výročí, a že každý, kdo byl tehdy nějakým způsobem u toho, bude vzpomínat, bilancovat a účtovat. A každému z nás nejspíš vyjde onen účet trochu jinak, někdo bude v plusu, jiný výrazně v minusu a najde se jistě i nejeden bývalý Čechoslovák, který bude mít misky vah v rovnováze.

V oné soukromé, stejně jako ve veřejné inventuře bude důležitou, ba přímo neopomenutelnou "položkou" nejvýraznější postava Sametu, Václav Havel. Listopadová výstava je proto koncipována jako vzpomínka jeho přítele Bohdana Holomíčka, který byl už v letech předrevolučních se svým fotoaparátem poslednímu prezidentu Československé a prvnímu prezidentu České republiky velmi často nablízku.

Bohdan Holomíček měl s fotoaparátem otevřené dveře jak do Havlova soukromí, tak do domovů jeho přátel z disentu, což ostatně dokládá hned první vystavený snímek, na němž se zvěčnil sám autor ve společnosti Václava Havla, když mířili na narozeninovou oslavu výtvarníka Libora Fáry. Holomíčkovým okem můžeme nahlédnout, jak se žilo manželům Havlovým na Hrádečku, bývalé usedlosti nedaleko Trutnova, kam se uchylovali do dobrovolného exilu a kde pořádali kulturní akce českého undergroundu, kde se rodily věty Havlových absurdních divadelních her. Zprostředkovává nám pohled všude tam, kde se tato uzavřená společnost bavila, slavila, hrála divadlo.

I přes zachycené úsměvy vypovídají černobílé fotografie o tom, jak se skupina disidentů kolem Václava Havla různými způsoby vymezovala proti normalizační šedi. Zrnitost jim dodává vzhled novinových snímků, čímž je ještě umocněn jejich reportážní charakter. Zkrátka, přestože zprvu působí jako by vypadly z rodinného alba, mají co říct mnohem širšímu okruhu lidí. Za všechny jmenujme sugestivní snímek Hrádeček - Peklo, kde z kalné vody vystupují pouze lidské hlavy, a kde lze název vodní plochy vnímat symbolicky, i když spíš než konečné místo všech zatracenců evokuje uvěznění trojice v očistci. Depresivní dojem podporuje v popředí skloněná hlava jedné z návštěvnic Hrádečku s trpkou odevzdaností v očích, Olga plavající za ní má naopak oči upřené na kohosi na břehu, jako by očekávala odpověď, verdikt.

Fotografický výlet do české předrevoluční minulosti končí 27. ledna 1990, kdy Václav Havel promlouval ke zcela zaplněnému trutnovskému náměstí. Vystavené fotografie však můžeme současně vnímat i jako kroniku doby, která nám přibližuje tehdejší životní styl včetně oblékání a bydlení, můžeme porovnávat, zdali se chartisté od běžných občanů navenek nějak lišili, zda na nich bylo zřejmé stigma odpůrců tehdejšího režimu.

Aniž by to tehdy Bohdan Holomíček tušil, jeho momentky s největší pravděpodobností získají i další dokumentační hodnotu týkající se věhlasného Hrádečku, který již možná brzy dostane novou, komerční podobu a přijde tak o svou jedinečnou autentičnost místa, o zakonzervovaný čas, kdy se tu psala podstatná část novodobé historie naší země.

Zuzana Ottová
listopad 2019

Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2019 ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.