Výstava
Zpět | Home

Soutěž - B + B & S + S

B + B & S + S

Úsměvy ArtFora pokračují, tentokrát prostor dostala díla čtveřice, respektive dvou dvojic, jejichž jména začínají na stejné písmeno. Tomáš Bím a Adolf Born s Jiřím Slívou a Emmou Srncovou. Přestože každý z výtvarníků má jiný styl i jiné náměty, jejich společnou výstavu protíná jednotící linka, kterou jakoby nakreslilo samo jaro, protože díla hýří barvami, srší energií stejně, jako právě teď příroda kolem nás. Náměty jsou jako májové počasí bláznivé, rozverné, někdy až lechtivé, tu něžně romantické, jindy plné erotického dusna.

Podobně jako v předchozí výstavě se Tomáš Bím postaral o poněkud netradiční, a pro někoho možná až mírně šokující úvod říkankou našich dětských let, která je pro méně chápavé kolemjdoucí na plotě nejen napsaná, ale i doprovázená lehce obcesní malůvkou. Otázkou zůstává, kterýže cyklista políbil chodník před ohradou, a zda se tak stalo při čtení této lidové poezie. Tím uliční kulturní chvilka nekončí, litografií nás ještě jen tak mezi řečí mistr pozval do své dobřichovické kavárny na divadelní kus vyvedený místními divadelníky.

V druhé litografii Bím vyměnil prkennou ohradu, oblíbenou to plakátovací plochu, za ztepilý strom, jehož široký kmen se jevil pro stejný účel vhodnou alternativou. Díky němu se dovíme, že se hledá Karkulka, ale jak košík a vesele puntíkovaný svršek dámského prádla naznačuje, nejspíš ta pohádková už trochu povyrostla a dopřává si povyražení kryta stejným stromem, jenž pomáhá s jejím nalezením. Prázdné plochy plotů vždycky lákaly pouliční "umělce" k vyjádření. Křídou načrtnutý piktogram vysílá do noci svítivou zprávu o tom, co se dralo na mysl jeho tvůrci. A je tu ještě třetí ohrada, která opět posloužila k vyjádření citů. Když mYluješ, není co řešit. Z pražské periferie se mávnutím kouzelného štětce přeneseme do exotiky. Puntíky signalizují, že jsme znovu na stopě toulavé Karkulce. Zdánlivě nostalgická tramvaj klame tělem, že do divoké série zapadá, prozradí až syrový název díla.

Stará tramvaj nás odvezla do světa, kde nemá nudná a agresivní současnost co pohledávat, do "starých dobrých časů" ještě vylepšených bezbřehou fantazií Adolfa Borna. Sešla se tu rozverná společnost kejklířů, satyrů, bohyň, polidštěných zvířat i roztodivných tvorů, o jejichž zrodu se dá jen spekulovat, jak moc divoký mu předcházel mejdan. Mezi bizarní postavy pak přirozeně zapadá i známá figurka pařížského Montmartru, přes svou miniaturní postavu nepřehlédnutelný Toulouse-Lautrec. Jen u poustevníka vyrušeného z rozjímání se chtě nechtě vkrádá vážnější podtón. To proto, že v horní části nás postranním pohledem sleduje picassovsky prodloužená ženská tvář ne nepodobná těm, jaké se objevují na slavné Guernice. Tu svým způsobem připomíná i změť těl zmutovaných lidí, zvířat a mytologických bytostí.

A už na řadu přichází svérázný humor Jiřího Slívy. Ze země vinic se přeneseme do ráje pivařů, jimž autor připravil hned 16 variací na podávání zlatavého moku. Osobitá litografie by mohla, když už jsme u piva, z fleku sloužit jako pozvánka na Oktoberfest. Slíva pivu ale nenadržuje, hned vzápětí přihrál představení s vínem veselému slonovi. V prezentaci nechybí ani jeho oblíbený hudební námět, jazz. A také klauni, ten smutný nám naznačuje, že svět je jedna velká šaškárna, stydlivý pak, že kvůli krásné vyhlídce je chlap ochotný stát se menším a ještě menším. Poté kolem nás prodrncá autobus od protinožců a za ním se řítí červený stroj hnán jediným úmyslem. Takový polibek během rychlé jízdy, jež překonala i zákony gravitace, by ve skutečnosti dokázal lepé řidičce vtisknout jediný muž, neodolatelný policajt i rošťák Jean-Paul Belmondo.

Ze snění o hrdinech filmového plátna se probudíme do něžné, laskavé romantiky, na níž je přebornice Emma Srncová. Nabízí nám porovnání, jak se liší první a pozdní lásky, vypráví o tom, že prokvetlé vlasy nemusí zákonitě signalizovat stáří. Ale i ona do lechtivé květnové série přispěla svou troškou, litografií inspirovanou burleskou. A pokud byste snad schováni doma za svými monitory nezpozorovali, že jaro, byť si s námi trochu hraje, vtrhlo do přírody i do měst s vervou a svěžestí mládí, je tu znovu Emma Srncová přinášející důkazy o jeho explozi na Karlově mostě a v zahradách pod Pražským hradem. A nabádá, že alespoň v nejláskyplnějším měsíci v roce bychom se měli pokusit snést svým blízkým modré z nebe.

Zuzana Ottová
květen 2020

Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2020 ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.