Výstava
Zpět | Home

Soutěž - Ivo Křen - Sny a vzpomínky

Ivo Křen - Sny a vzpomínky

Červnová výstava dostala romanticky nostalgický název Sny a vzpomínky. Třicítka linorytů pootevírá dveře do vnitřního světa jejich autora, Ivo Křena. Projdeme tak pomyslně jeho životem, seznámíme se s jeho vnímáním světa, se zážitky, jež ho od prvních let ovlivňovaly. S důležitými milníky, jež si všichni ukládáme do paměti pod nějakým "obrázkem", který přitom o nich přímo vypovídat nemusí, třeba jako Mickey Mousové na válečkem ozdobené stěně dětského pokoje, kterýžto výjev nás přenese zpátky o půl století, nebo sud plný vody stojící pod rezavým okapem, jenž může vyvolat intenzivní vzpomínku na prázdninový den. Dostaneme se ale ještě mnohem dál. Vydáme se mimo naši realitu, do minulých životů, mezi démony i anděly, kteří o sobě podle Ivo Křena dávají vědět třeba tím, že intenzivně modře fluoreskují. Vylétneme do oblak, abychom z ptačí perspektivy typické pro velkou část autorových děl mohli pozorovat hru na letce, který pozoruje pod sebou ubíhající kobercovou krajinu.

Ostatně nadhled je pro Křenovu tvorbu naprosto charakteristický. Buď si liduprázdnou krajinu prohlíží shůry, nebo jako by se díval do kraje z vrcholu kopce. Nadhled se objevuje často i v samotném zpracování námětu. Například, když si dělá legraci z oněch pečlivě naaranžovaných fotografií z dovolené, kde rodinka nastoupená před některou z pamětihodností vysílá do objektivu ono zaklínací slůvko "sýýýýr". Vzhledem k tomu, že dovolenkový maratón není nepodobný návštěvě Disneylandu, kde návštěvníci běhají od atrakce k atrakci, vyměnil Ivo Křen lidské turisty za Mickeyovu rodinu. A i když nezastírá jistou ironii, není smyslem dílka jeho distanc, ale naopak právě onen nadhled, schopnost vidět i sebe v groteskních situacích. Do linorytů jsou zakódovány autorovy niterné dojmy, ale jak sám v jednom starším rozhovoru řekl, bez okázalého obnažování nejčernějších koutků duše se všemi traumaty, pitváním osobních zklamání, schizofrenií světa a kdoví čeho ještě.

To, co dělá Křenovu grafiku tak osobitou, je vnímání námětu všemi smysly. Když pak pozorujeme na linorytu krajinu v mlžném oparu, neubráníme se pocitu, že když přistoupíme ještě o něco blíž, smáčí nás ranní rosa, a navlhlý oděv se nám začne lepit na kůži. Před cihlovou zdí nás zase ovane vydávané teplo, setmělý les vzbudí dychtivost i obavu z možného ukrytého tajemství. Právě proto jsou i jeho abstraktní krajiny tak skutečné.

Ve světle smutné skutečnosti dostává název výstavy i druhý význam. Ivo Křen už sní svůj věčný sen a nám zbývají vzpomínky na nesmírně nadaného člověka, který miloval umělecké sklo, zasvětil mu svou profesionální dráhu kurátora, ale sám se vyjadřoval prostřednictvím lina, materiálu, po němž jsme zvyklí bezmyšlenkovitě šlapat, aniž bychom si uvědomovali, že ponese otisky naší paměti. Ivo Křen do něho vyrýval své fantazie, což vnímal jako nezbytné osvobozující výlety do vlastního světa.

Technika linorytu Ivo Křena přitahovala už během studia na Pedagogické fakultě širokou škálou výrazově odlišných prostředků od razantní strohosti kontrastu černých a bílých linií a ploch až k téměř malířskému pojetí uplatnění expresivních barevných akcentů. Zvolil si techniku náročnou na přesnost a vyžadující velkou trpělivost, tzv. soutisk barevných vrstev postupným odkrýváním z jedné matrice. Ta má však velké plus v tom, že při tisku po vrstvě, může autor výsledný vzhled linorytu ještě upravovat. Ivo Křen proměny listu prožíval jako příběh, kterým se nechal průběžně vést: "Někdy se do příběhu zaberu a téměř s překvapením zjišťuji, že již není z čeho tisknout, celá matrice je odkrytá a ten příjemný příběh končí. Skoro je to pocit lítosti z loučení."

Ano, ten příjemný příběh končí a nenahradí ho žádný další, Ivo Křen nás již nebude udivovat svou vnímavostí, citlivostí a imaginací, díky níž dokázal i ten nejvšednější moment zachytit jako velkolepé divadlo, v němž hlavní múzou i aktérkou bývala stále častěji Příroda. A nás ne skoro, ale plně zaplavil pocit lítosti z loučení. Protože Ivo Křen tentokrát zavřel dveře své tiskařské dílny z opačné strany, nezbývá nám než mu přát, aby i takto vstoupil do jiných zážitkových světů oproštěných od všednodenních nicotností.

Zuzana Ottová
červen 2020

Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2020 ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.