Přátelé Adolfa Borna

Advent je sice časem rozjímání, ale letos jsme dostali k duchovní očistě a sebezpytování prostoru možná víc než je zdrávo, a tak alespoň výstavou velkého grafika humoristy přeskočme do nevázaného závěru roku, abychom ze sebe shodili tíhu starostí, které nám brání byť jen v duševním rozletu. Doufejme, že se nám vybaveným právě načerpanou inspirací podaří proplachtit do nového veselejšího roku. Ale nepředbíhejme a pojďme nejdřív na výstavu.

Adolf Born k sobě nechával přicházet náměty ze všech stran, přesto měl několik širších témat, jimž zůstával věrný. Byly jimi také slavné osobnosti. K mnoha se opakovaně vracel, evidentně pro ně měl slabost, patrně byli svou vizáží či životním příběhem pro všímavého a bezbřehou fantazií obdařeného tvůrce věčnou inspirací. I když většinu z nich jistě obdivoval, neváhal tyto slovutné postavy dějin shodit z nedotknutelného piedestalu, vrhnout je do víru života tak nepodobného tomu, v němž v reálu žili. Bylo by jistě zajímavé slyšet, co by těmto páně Bornovým tvůrčím hrátkám říkaly předlohy z masa a kostí. Vždyť biblickému kapitánovi záchranné archy neváhá strčit pod nos obdařenou ptačí divošku, podobně se vede i Karu Mustafovi a maršálku Radeckému, ale vojákovi tělem i duší by jistě necudné andělské stvoření nebylo proti chuti.

Z Jindřicha VIII. s už tak pošramocenou pověstí nenápadně udělá kanibala, ale při pozornějším pohledu se jeví, že si panovník vztahováním sekery na něžnější polovičky zřejmě snažil zvýšit autoritu. Vůbec totiž není tím, kdo je pevně usazen na trůnu. Lépe si nevede ani Josef, ale v jeho případě s Putifarkou se vysvětlení nabízí samo, kalhoty tu nenosí ani jeden z nedobrovolného páru a Josef navíc nemá žádná lidská práva. Toulouse Lautreca nechá Born létat nad Moulin Rouge jako pohádkovou Mary Poppins. K defilé panovníků i vojevůdců od západu k východu, cestovatelů, učenců a umělců neváhá přiřadit i ženu, která k tvůrčímu kouzlení nepoužívala štětec, ale vařečku.

Figurkou, jež by sama o sobě zasloužila vystavit ve vlastním kabinetu, byl Rudolf II. Na prosincové výstavě je zastoupen hned třikrát, stejně jako Emil Holub často v doprovodu odvážné choti. Dvojité zastoupení má i Lautrec, Moliére a Neo. Jako velký sportovní nadšenec se v Bornově spodobnění jeví Sultán Selim III. Jednou organizuje cyklistický závod, jindy se sám učí bruslit na holandských kanálech. Satyrovi při únosu Evropy autor pomocnou ruku nepodá, ale když se jeho ambice scvrknou na dvě bezejmenné nahotinky (ano, kvantita nemusí převyšovat kvalitu), šetří mu při cestách do Afroditina podniku kopýtka přikreslením prodloužené motorky. Volný přístup k historickým námětům dokládá i právě to, s jakou lehkostí mixuje dobové prvky, aby bylo jeho oblíbencům co nejpohodlněji.

Výstavu máme za pomoci myši prochozenou, kromě pobavení a občerstvení mysli, bychom si z ní měli odnést ještě jeden důležitý poznatek, a to, že s nadhledem se vše jeví snesitelnější. Adolf Born o tom díky svému dlouhému životu, kdy se kolem něj střídaly dějinné epochy, při nichž nebylo právě do smíchu, věděl své a prostřednictvím své tvorby tuto moudrost předával dál. Tak se touto radou zašifrovanou do litografií a kreseb řiďme co nejčastěji, pokud možno už napořád.

Zuzana Ottová
prosinec 2020