Výstava
Zpět | Home

To nejlepší z roku 2020

Když si projdete, pěkně měsíc po měsíci soutěže k jednotlivým výstavám, je to jako byste namáčeli lakmusový papírek do pocitů jejich návštěvníků. Vítězná pětice prací vypovídá o lidském nitru, ale i náladě ve společnosti víc, než všichni psychologové a média dohromady. Výtvarná díla, která návštěvníka oslovila natolik, že se rozhodl vyjádřit jim svým hlasem sympatii, jsou odrazem nebo odpovědí na to, jak se cítí, co preferuje, co ho potěší, zvedne náladu nebo donutí zamyslet se.

Tak jako každoročně jsou nejlépe hodnocená díla z uplynulého roku přehledně seřazená v lednové výstavě. Tak se pojďte podívat, jak se ten loňský promítl do hlasování, a čí tvorba měla otevřená vrátka do vašich myslí a mnohá i do srdcí.

Jasnou vítězkou hned se dvěma želízky v ohni se stala Emma Srncová, za Ovíněného houslistu nasbírala 185 hlasů a za Pozdní lásky 153 hlasů. Na paty jí šlapal Bornům Krysař a nezbednými dětmi, tu podivnou a přes všechno hýření barvami i poněkud děsivou partu ocenilo 122 návštěvníků galerie. Na pomyslném třetím stupínku se umístil Jiří Slíva s osobitým sportovním projektem Tour de Beaujolais, kterému jistě přáli milovníci cyklistických výprav i vinného moku, když mu poslali virtuální poštou 108 hlasů. Není sice známo, jaký výkon onen sportovec na originálním "sudokole" podal, nicméně tenhle nápad již před lety dostal proveditelnější podobu ve formě Moravské vinařské stezky, po níž mohou vína milovní poutníci putovat na kole stejně jako pěšky mezi vinohrady od Znojma po Uherské Hradiště.

"Bramborovou medaili" útěchy si vysloužil Petr Ptáček s litografií V bouři. Dali jste jí 88 hlasů. Popřemýšlejte, čím asi oslovila temná grafika, na níž se ocitl osamělý jezdec v zemi nikoho, ve chvíli, kdy si tu dávalo dostaveníčko nebe s peklem. O deset hlasů za ním skončil Tomáš Bím, i u něj mezi návštěvníky zabodovalo kolo, jehož majitel se ale dle všech indicií věnoval jiným požitkům než Slívův vinař. Těsně, se ztrátou jediného hlasu se za ně postavilo Torzo Olbrama Zoubka, se zlatýma, ale nenechavýma rukama.

Dál již bylo soutěžní klání poměrně vyrovnané. Litografie Jiřího Boudy s klasickým výjevem benátského kanálu, Bornovi historičtí přátelé z masa a kostí i z mořské pěny, provokativní grafiky Tomáše Bíma i Michala Cihláře, další naivní náladové litografie Emmy Srncové a Ivy Hüttnerové, motoristické grafiky Petra Ptáčka i jeho akryl legendárního stíhacího letounu Spitfire, krajinami povětšinou inspirované linoryty Ivo Křena, Havlova fotografie od Pavla Štechy nebo nevšední naturalistické deníky z cest Michala Cihláře se v měsíčních soutěžích pohybovaly na stupnici popularity mezi 45 až 60 hlasy.

Jaký závěr si po projití výstavy můžeme udělat? Lidé přes všechen marasmus světa, nebo právě pro něj stále nerezignovali na romantické náměty, které je něžně pohladí stejně jako ruka milující osoby. Možnému přeslazení, zrovna jako kyselosti se brání humorem, který léčí i šrámy na duši, když z romantických chvilek zbude pouze blednoucí vzpomínka. Zahání ji řevem motorů, které mnohdy drží pevně na uzdě ženy, od ikonické bugatky, s níž řeže nebojácně zatáčku Eliška Junková, po mladou motorkářku, pro kterou jednostopý oř představuje spojence ve zhmotnění jediného všeříkajícího Pryč!

Půjčíme-li si zlidovělou větu z Menzelova filmu Vesničko má, středisková, můžeme konstatovat, že je výběr trochu cestopisný a trochu erotický. Tak mu buďme věrni i v tomto roce, jehož bilanci sice nelze předpovídat bez křišťálové koule, ale v podstatě je jen na nás jaký si ho uděláme. Takový ho budeme i hodnotit. Tak ať je v něm všechno nejlepší!

Zuzana Ottová
leden 2021

Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2021 ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.