Výstava
Zpět | Home

Hana Čápová 2021

Krásná, charismatická a osobitá, jíž ještě utajená čtvrtá sudička přidala do vínku nezměrný talent. Jakoby to vše bylo vykoupeno tím, že jí osud vyměřil mnohem kratší pobyt na Zemi. Ale možná to byl jeho záměr, protože neduhy stáří omezovanou a bez jiskry si lze Hanu Čápovou jen stěží představit. Dubnová výstava je tak vzpomínkou i přáním k jejím nedožitým pětašedesátinám.

Do svých děl přetavovala náměty z historie, mytologie, umění i skutečného života, který leckdy vypadá jako střižený podle literární předlohy a naopak. Pro svá podobenství používala autorka postavy z komedie dell'arte, klauny, svým modelům nasazovala karnevalové masky, které měly někdy ochrannou funkci, jindy bylo jejich úkolem zastírat skutečnou osobnost a záměry, vždyť v Královské hře má veličenstvo masku takříkajíc pro každou příležitost. Jen na velmi málo grafikách hlavní aktéry neoklopují "piktogramy" dovyprávějící příběh či myšlenku. Promlouvat pouze tváře, byť jim u toho někdy statují domácí mazlíčci, nechala v Renesančních portrétech či kresbě věnované studii Podle čeho si lidé vybírají pejsky.

K mladým ženským postavám byla velkorysá, obdařila je téměř bezvýhradně krásou, jako dámu v grafice V srpnu odplouvají lodě, jež působí, jako zidealizovaný portrét Barbry Streisand ze slavného muzikálu Hello, Dolly! Co se ale týče charakterů, ty nevylepšovala nikdy. U starých klevetnic pak vzal za své i možný půvab mládí a zbyla jen zahořklost stejně objemná jako jejich pozadí. Důležité je všímat si na grafikách symbolů, u Klepů a klevet jsou to husí hlavy, které se natahují na dlouhých krcích do všech stran, aby jim neuteklo nic z toho, co se v okolí šustne a bude tématem nových drbů. Část z nich se už dokonce proměnila na bazilišky. U nohou matrón cupitá house, jako připomínka toho, že možná bývaly soustem ženštin, do nich se postupně samy proměnily.

Lichotivě nevyznívá ani grafika ironicky nazvaná Milujeme zvířátka. Dvojice žen sice oplývá dokonalými postavami, nicméně nejlepší léta již mají za sebou a tak se i v jejich tvářích zračí hořkost, která snadno pobízí k necitelnosti, když srdce okorává. Learovu nehodnou dceru Goneril charakterizují zlostně stažená ústa a vzhled naštvané krysy. I u ní čteme z tváře zahořklost, tělo je takové nedomrlé, přestože patří mladé ženě, jakoby mu zášť a chamtivost užírala svěžest. Bohyně, mezi nimiž si má Paris vybrat tu nejkrásnější, jsou krásné sice všechny, ale i mazané, vezmeme-li, jak mu zcela bezostyšně za jeho výběr nabídly úplatek. Také Héra, Athéna a Afrodita jsou na leptu od Hany Čápové děvy lepé. Kolem nich se to proto hemží hašteřivými slepičími bytostmi, na nerozhodného Parida zas útočí roj komárů a na záda mu dýchá podivná trojice žen, možná proměněných samotných bohyň. Ženské zbraně neváhá tasit ani oblečená-neoblečená nevěsta, jejíž záměry prozrazují jablka padající jí z rukou.

Zajímavé porovnání ženského a mužského elementu, aneb dělají-li dva totéž, přináší Chlípnost a Faun ze série Ctnosti a nectnosti II a Ahoj Pavlove. Jaký je tedy rozdíl mezi tím, když si klín chrání obtloustlý satyr a štíhlá žena? Upejpavě laškující faun má kolem sebe srocení venuší ze všech koutů světa, ze všech nejvíc ale zaujal kozu, jejíž výraz se při pohledu zblízka stal mírně šíleným. Druhou grafiku je už podle názvu třeba brát jako podobenství. Dva psí soupeři tu proti sobě rozlíceně stojí, zatímco třetí jejich počínání glosuje.

Humor, ironie, ale i velký nadhled jsou devízami, které spolu s bravurním zpracováním činí tvorbu Hany Čápové tolik přitažlivou. I když často až nelítostně nastavuje lidskému společenství zrcadlo, nikdy díky tomu nesklouzává k prvoplánové mravokárnosti, která, třebaže umí zasáhnout, zároveň odpuzuje a nedává prostor k zamyšlení, sebezpytování a nejlépe i nápravě našich nectností.

Nezbývá než za to vše poděkovat a věnovat skvělé výtvarnici i člověku tichou vzpomínku.

Zuzana Ottová
duben 2021

Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2021 ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.