Výstava
Zpět | Home

Tomáš Bím - Vzpomínky na léto

Komu by se chtělo vzdávat prázdnin, žhnoucího slunečního kotouče, magické hvězdné i azurové oblohy a neméně modrého moře, dovádění v bazénu, zeleného pažitu i stínu palem nebo rozložitých korun listnáčů lákajících ke klidnému poležení či k nezbedným hrátkám, a poté posezení s přáteli u dobrého moku a s havanským doutníkem nezbytným pro soustředění a pokerovou tvář u partičky karet. Letošní jubilant, Tomáš Bím, který sám sebe označuje za malíře obrazů, na kterých neprší, to má v mnohém jednodušší, s přírodou nevyjednává a prostě si své léto nakreslí. Naštěstí pro nás ostatní se o ně neváhá podělit.

Tak nám na zářijové výstavě už zdálky nabízejí svou stinnou náruč vesele pruhované slunečníky, markýzy nad zahrádkami restaurací či kiosky, kde se dá navíc svlažit vyschlé hrdlo po cestě prašnou silnicí vedoucí napříč pouští stejně jako po uplavání pár temp pod dozorem červencového sluníčka v bazénu maloměstského koupaliště. Pro všechny žíznivce má dveře otevřené červenobíle pruhovaná bouda zasvěcená božstvu Coca Coly, jež zapíchnutá v písčité egyptské pláži, působí jako z jiného světa. Skoro jako by ji sem vyplavilo moře.

A i když nebe není na litografiích Tomáše Bíma vždycky bez mráčků, a ty někdy i trochu zlověstně tmavnou, žádné vodní provazce jim tvůrce k zemi poslat nedovolí. Ostatně ani vyprahlá poušť nepůsobí Bímovým pohledem nebezpečně. Kostry aut díky zbytkům laku dál září na slunci, a nezůstávají tu stát ani opuštěné. Hned vedle nich kempuje kdosi, kdo si onu rozlehlou samotu se žluto-oranžovo-hnědým panoramatem hor užívá.

Na indicie léta narazíme při prohlídce výstavy na každém virtuálním kroku, ať už jsou to stany včetně indiánských týpí, sušící se, či jen ledabyle odhozené plavky, lehátka, nafukovací míče a kruhy, zároveň jsme tu nenápadně připravováni na pozvolný příchod podzimu, který signalizují stohy slámy, česání jablek a barvící se listy stromů podél hřiště na petanque.

Atmosféru dokreslují barvy, vesměs syté a jásavé, v jejichž míchání je Tomáš Bím mistr nad mistry, ale to, co činí litografie tak přitažlivými, je jeho další mistrovství spočívající v umění zakonzervování okamžiku, kdy při pohledu na náladovou scenérii nabudeme dojmu, že jste se ocitli v časové smyčce, kdy se ona příjemná chvilka stále vrací, ať na ni koukáme, jak dlouho chceme. Její kouzlo se nevytrácí, nezevšední.

Užijme si rozmarné léto v té nejlepší podobě alespoň prostřednictvím ryze optimistických litografií, a nadcházející podzim berme tak, jak radí slova jedné starší písničky: "Je po sezóně, hosté, po té největší, loučit se je prosté, loučit bez řečí, vždyť kvůli maličkostem hned se přece nebrečí."

A až převezme vládu nad počasím listopad, vyšleme k Matce přírodě přání, aby Tomáši Bímovi dala o jeho 75. narozeninách dárek v podobě dne bez dešťových kapek, i když by ho jistě opět parádně nakreslil.

Zuzana Ottová
září 2021

Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2021 ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.