Výstava
Zpět | Home

Jiří Anderle - 85

Grafiky, pastely, akryly i oleje jako retrospektiva stylů a technik letošního jubilanta Jiřího Anderleho, která mapuje půl století a jeden rok jeho tvorby a postupně odkrývá měnící se způsob výtvarného vyjadřování, ale i témat, která ho v určitém čase oslovila.

Výstava začíná příznačně žánrovým obrázkem podzimu v roce, kdy se půlilo minulé století. Děti si hrají na poli, pouštějí draka, poklidná atmosféra, vše tak podobné situacím, jež zachytával Josef Lada o půl století dříve. Možná to bude tím, že tehdy se lidé ještě nezaklínali heslem: "Pokrok nezastavíš!"

O něco mladší realistický olej Anderleho babičky už zejména v její tváři nese způsob spodobnění charakteru, který postupně rozvíjel v pozdějších letech. Následující Tanečnice, ale i Tanec v modrém světle zcela vybočují a jen stěží bychom autorství Jiřímu Anderlemu připsali setkat se s nimi mimo soubor jeho děl.

Od šesté vystavené práce už se nám představuje Jiří Anderle tak, jak ho většina současných návštěvníků výstav či sběratelů umění zná. Obraz je jedním velkým jevištěm, jevištěm života, na němž se předvádějí archetypy nectností. Aby také ne, když zachycuje 1. máj na Rudém náměstí v Moskvě. Rok vzniku 1964 dává tušit, že přes mladý věk již do něj tvůrce reflektuje hořkost z lidského konání, získanou skrze životní zkušenosti. Pro zdůraznění lidské malosti ještě přimíchává sarkasmus a ironii. Aroganci moci zaštítěné ozbrojenými složkami v běhu let vystřídá ta zaštítěná penězi, jediný rozdíl lze spatřovat v lépe padnoucím oblečení a elegantních vozech. Obraz NR. 41127 pojmenovaný podle čísla na hasičské helmě zachycuje známé i bezejmenné osoby, které v roce 2001 hýbaly světem anebo českým rybníčkem, nebo jen někomu žlučí.

V obrazech se objevuje strnulost, jistá nepřesnost tu proporční či anatomická podtrhující povahové rysy, díky čemuž jsou protagonisté vnímáni jako ještě divnější a méně sympatičtí. Mnohé z myšlenek a postojů autora předkládá syrová skutečnost v obraze Skateboard, jiná generace, jiná mentalita. V dalších pak upozorňuje na současnou šeď lidské existence, myšlení. Najdeme na nich postavy, které buď ztrácejí svou hmotu, nebo podivné tvory, jež jsou trochu roboty a trochu duchy, ale především novodobými strašáky narušujícími rovnováhu, a my bychom si měli položit otázku, jestli svou nevšímavostí a letargií nenapomáháme tomu, aby okupovali náš svět, nebo abychom se v ně sami proměnili.

Díla na motivy dobových pohlednic nutí k zamyšlení, který z jimi prezentovaných duálních světů je každému z nás bližší, zda naivně romantický, jak ho zosobňují dítka a andělé, nebo ryze technologický, obydlený odosobněnými roboty. Zda nás víc osloví letopočet, který je vyveden rukou písmomalíře, nebo ten druhý, chladný digitální. Jakoby název poslední z nich "Šťastnou cestu" ironicky varoval, kam se s civilizací řítíme.

Přesto všechno zůstává Jiří Anderle optimistou věřícím, že nic ještě není ztraceno, pokud dokážeme všechny zápory převracet v kladnou sílu. Sice to vyslovuje zejména směrem k mladé generaci, ale přejme jemu i sobě, aby to platilo rovněž pro nás ostatní. A dodatečně k oněm zářijovým 85. narozeninám, jak pevné zdraví, tak i možnost, aby namaloval ještě mnoho z toho, co prožil a co považuje za důležité přenést na plátno či grafický list.

Zuzana Ottová
listopad 2021

Obrázky jsou na stránce uloženy ve třech velikostech.
Copyright 2021 ArtForum / ICZ a.s.
Veškerá práva vyhrazena.